Pec píše:U evropského meče s dvěmi ostřími předpokládám, že měl kalenou část navařenu na obě ostří. Takže protilehlé, úderem neporušené ostří mohlo poskytnout oporu aby se to nezohlo.
Jak byl vyroben konkrétní meč v ukázce nevím, ale popisuješ technologii, která se už v Evropě pozdního středověku moc nepoužívala. Výroba a zpracování ocele se díky vodním hamrům posunula dál jak do kvality tak do množství, mečíři už měli dost kvalitního materiálu na celý meč. Nebylo nutné něco někam navařovat. Navíc je to technologicky náročné a výrobně dražší.
Myslím, že to bude uděláno celé z jednoho kusu oceli a dobře tepelně zpracované (kalení a popouštění). Těžko by tam testovali damaškový meč, což bylo v Evropě považováno za super třídu.
Jo a taky to chytání rukama - řekl bych, že se nebrousil břit po celé délce.
Aspoň co jsem viděl v muzeu zvoncový rapír, tak ten měl ostří jen na poslední třetině.
Nebrousil, ale druhá ruka držela meč už blízko hrotu, tam už by nabroušený být musel.
RBR