V posledni dobe me pronasleduje otazka, jak nejlip skloubit sebeobranu se soucasnou legislativou. Jinymi slovy - ubranit se a nemit problemy se zakonem.
Obecne plati neprima umera: Cim mene nebezpecna je technika pro zdravi utocnika, tim vetsi nebezpeci predstavuje pro obrance; a naopak, cim nebezpecnejsi technika pro utocnika, tim bezpecnejsi pro obrance.
(Neboli jak rikaji Cinani, "to show mercy to your opponent is to be cruel to yourself").
Jasne, ja vim, ze v zakone stoji, ze obrana nesmi byt akorat 'zcela zjevne neprimerena zpusobu utoku'. Ale o tom, co je zcela zjevne neprimerene a co neni, rozhoduje zda se nejaky soudce podle toho, jak se zrovna vyspal, eventuelne nejaky pseudoznalec.
Takze by me zajimaly zkusenosti lidi se soucasnymi soudy; ale vlastne i to, jak to mate osefovane v tom, co cvicite nebo co nekoho jineho ucite.
Konkretne - jak mate spojeny typ situace(zavaznost) s typem techniky. Za jakych podminek jste ochotni zlomit zebro? Kopnout do rozkroku? Vykloubit loket? Honit utocnika na hlavu na beton(o-soto,treba)? Nasadit skrceni? Prerazit nekomu hnat teleskopem?
Ma vubec smysl - v soucasnem CR, pro drtivou vetsinu lidi - ucit takove techniky? Nepredstavuji vetsi riziko pro obrance nez pro utocnika?
Kdyz vidim lidi, jak cvici nebo uci pro sebeobranu nejake paky (=vykloubeni lokte nebo ramene), eventuelne udery na krk, ohryzek (=potencialni smrtak), zajimalo by me, jak to maji oduvodnene.