Jak čelit strachu v sebeobranné situaci?

[Dark]

Já si na vyprávění příliš nepotrpím ale když jinak nedáš
Známá je třeba story o zakladateli jednoho stylu karate (goju- ryu ale nejsem si jistý) kterého mistr nutil běhat po hraně tatami a když se ho po několika letech mistr zeptal zda je ochoten složit závěrečnou zkoušku přivedl ho k propasti přes kterou ležel strom. Poté jej vyzval aby ji přeběhl. ®ák se pochopitelně zalekl. Mistr se podivil proč to neudělá když roky běhá po hraně tatami a ta je přece užší než strom přes propast. Nakonec o onom žákovi prohlásil že jeho výcvik byla ztráta času a odcházel. Tento žák potom s obrovským sebezapřením nakonec přes onu propast přeběhl a až do konce života děkoval svému mistrovi že mu dal možnost přiblížit se smrti a tak ho zbavil strachu z ní.

Já vím, jsem mizerný vypravěč ale není to krásné?

[Virgee]

Příběh je to krásný a plný ponaučení,
ale kde bereš tu jistotu, že je to pravda? Takových příběhů, legend, se vypráví mezi příznivci BU tolik....

[pucmaz]

.

[Krokac]

To je otázka kdo čemu věří. Osobně se Darka zastávat nebudu, ale tahle story se mi zdá realná. Slyšel jsem i mnohem méně pravděpodobnější. Takové přjítí např. přes koryto řeky ve skalní útězce jsem už taky zkoušel. Nebo si zkuste vylézt 6m skálu bez jištění a uvidíte jak se vám i těch 6m bude zdát hodně. A jde to. Můžu vám říct, že na skalách už mi několikrát teklo do bot a joch jsem se zapotil, ale přežil. Tam nesmíte chybovat a každý krok, který uděláte může být osudný.

Zkuste si i vy někdy šáhnout na dno svých fyzických i psychických sil.

Mě se na skále jednou stalo, že jsem dolezl do jednoho místa k jistícímu kruhu a on se utrhl. Měl jsem pod sebou min. 20m a kdybych spadnul tak kamarád, který mě jistil by mi stejně z 60% nemohl pomoct neboť by nestihl tak rychle zkrátit délku pádu pod posledním jistícím bodem + prověšení. Tudíž jediná možnost je dolézt k dalšímu jistícímu bodu, který je nad vámi o dalších 5m.

Pak někdo vykládejte o tom, že jste poznali hodnotu života. Přece jen, v dnešní době pokud konfliktní střed nevyhledáváte, tak se mu můžete z 90% vyhnout a to, že vám půjde někdo po krku s opravdovým cílem vás zabit je taky malá (pokud jste normální řadový občan a nevykonáváte práci, u které tohle riziko hrozi). Většinou se lidi v sebeobraně potkají s nějakými zlodějíčky, kteří ho chtějí okrást a početní přesila jsou max. 3 agresoři. a to už je extrém. A z konfliktní zóny se dá v 99% vždy zdrhnout.

[Dark]

Pucmaz
Ale vždyť já jsem říkal že si nejsem jistý jestli je to goju – ryu. Tuto povídku jsem četl hodně dávno a vím jen určitě že se vztahoval ke karate

Wirgee
Tento příběh se mě zdá tak málo fantastický, že by mohl být pravdivý. Navíc si i já myslím, že dostat se do blízkosti smrti je pro bojovníka důležité protože jej zbaví strachu z ní. Je to drastická metoda ale dává výsledky.
Podle různých náznaků usuzuji že mnoho lepších mozků minulosti i současnosti došlo k podobnému závěru. Trochu odbočím od BU.

Mého kamaráda nutili na vojně zavěšovat magnetické miny na spodek jedoucího tanku. Každý profesionál ti řekne, že taková metoda boje s obrněnci je v praxi k ničemu ale kdo to jednou provede ten už nikdy nebude panicky utíkat když se naň bude valit hora železa.

Ve výcvikovém středisku Specnaz v Kirovogradu je příkop z jehož dna čnějí ocelové bodce. V nejužším místě široký 3 m. Specnaz jej přeskakují za jakéhokoliv počasí v plynové masce s municí i se spolubojovníkem na zádech. Je to dovednost v praxi k neupotřebení ale kdo přes onen příkop dovede přeskočit je schopen hrát o svůj život vabank.

Je to trochu mimo ale něco to řekne o psychologii boje a přežití.

[Panda]

Je mi jasné že si za to určitě něco vykoleduji ale nedá mi než parafrázovat klasika Bruce Lee (Tao of Jeet Kune Do) i když to Bruce asi od někoho převzal.Je to něco co mě docela pomohlo jak se strachem tak zatuhnutím, což jsou podle mě dvě trochu odlišné věci(asi jako strach a úlek):
Co se strachu týče může být tvým nepřítelem, když se mu oddáš, prohraješ.Když s ním budeš bojovat, prohraješ.Když s ním splyneš dá ti sílu.Jde o to uvědomovat si že máš strach, přiznat si ho a zkoumat ho pokaždé když ho ucítíš,když si ho budeš uvědomovat tak nebudeš mít prostor na to ho prožívat...

Jenom stálým cvičením, zlepšováním se a zápasením s mnoha soupeři získáš dostatečné sebevědomí, které je nejspolehlivější bariérou proti strachu...

Co se ztuhnutí týče je dobré nacvičovat sebeobrané techniky z naprostého fyzického i duševního uvolnění.Zrelaxujte ramena a celé tělo,uvolněte hlavu,myslete na něco přijemného...v momentě kdy na vás partner zaůtočí to nebudete čekat.Využijte úleku který určitě přijde ve svůj prospěch, měl by vaší reakci jen a jen zrychlit...

Jak říkám, pro mě to fungovalo a je to docela jednoduchý návod, zkuste každý sám a uvidíte...

[Sai]

já jsem jako malé děcko měl šílený strach z výšek... třeba tři metry bez zábradlí byly pro mě jistý infarkt.... jenže pak někdy v pubertě.. kolem těch 14,15 roků... jsme začali s kámošema lozit po skalách a stavět takové ty bunkry na stromech.. ne.. na žádných stromcích... ale na vysokých jehličnanech nebo bucích... vždycky tak kolem 15-20 metrů... postupně se můj strach zmenšoval a ted si dokonce můžu tvrdit že mě výšky přitahují....

z toho plyne že strach.. jakýkoliv, protože pro každého je ona fóbie ta nejhorší se dá zničit pouze silou vůle... člověk musí překonat sám sebe...

[majkis]

Pokud tu někdo mluví o tom, že překonl strach z výšek - prosím přejme mu to, nicméně co se týče strachu na ulici, nikdy není na škodu, když ho trochu v zásobě máte. Podle velikosti strachu se totiž řídí pud sebezáchovy. Když se nebudete na ulici bát, pustíte se do rvačky a dostanete přes hubu. Pakliže strach mít budete, uděláte jen to nejnutnější k tomu, abyste mohli zmizet.

[Riverman]

A co situace, kdy dostanete protivnika pod kontrolu,souboj vyhrajete a plni adrenalinu mate nad nim naprazenou pest, ktera ho posle do bezvedomi...budete mit strach to udelat, aby jste ho nezmrzacily nebo vam to bude jedno?...co se strachem z ublizeni?

[Jendis]

A co situace, kdy dostanete protivnika pod kontrolu,souboj vyhrajete a plni adrenalinu mate nad nim naprazenou pest, ktera ho posle do bezvedomi...budete mit strach to udelat, aby jste ho nezmrzacily nebo vam to bude jedno?...co se strachem z ublizeni?

To už ale není sebeobrana.... Snad se umíš ovládat,ne?!

[majkis]

Dobrá, pokud jste soupeře překonali a přemýšlíte, zda mu ublížit nebo neublížit, pak je dobrý umět odhadnout (a většinou to není těžký), co by udělal on, kdyby na vás klečel.
Když mu dáte pěstí, tak ho většinou nezmrzačíte.

Jendis: Občas musíš takovým lidem ukázat, že i oni můžou dostat nakládačku - pak se třeba budou trochu krotit.

[Riverman]

A co situace, kdy dostanete protivnika pod kontrolu,souboj vyhrajete a plni adrenalinu mate nad nim naprazenou pest, ktera ho posle do bezvedomi...budete mit strach to udelat, aby jste ho nezmrzacily nebo vam to bude jedno?...co se strachem z ublizeni?

To už ale není sebeobrana.... Snad se umíš ovládat,ne?!

doufam ...ale je to o tom samym...kdybych se umel ovladat, tak bych neresil strach, protoze by nebyl...ale ja ho mam, protoze nechci dostat a zaroven mam strach,ze ublizim....

[Virgee]

Jo, jsem na tom stejně jako Riverman. Strach nedostat a strach nezmrzačit. Myslím, že tyto dva protichůdné pocity jsou klíčem ke zvládnutí skutečného boje.

[MessiaH]

Ono je to trosku problematictejsi za poslednich 100 let se lidstvo zmenilo vice nez predtim za 1000. Ale kazde bojove umeni je JEN tak dobre jako ten kdo ho cvici TO si myslim ze je treba si uvedomit neni to BU ale o lidech.

That's the real true.

Kdo se chce stat drakem, musí napred snist hodne malych hadu.

[Jendis]

Jendis: Občas musíš takovým lidem ukázat, že i oni můžou dostat nakládačku - pak se třeba budou trochu krotit.

Proč bych to dělal...pokud je poražen a mám ho "ve své moci",velmi dobře si to sám uvědomuje...
Heleď,mně je jedno,co uděláte v té situaci Vy....jen jsem zvědavej,jak to pak budete vysvětlovat,pokud to náhodou přeženete

Pořád mám pocit,že to řešíte podle situací,kdy se na vás někdo vytahuje a pak dojde k pranici....takové ty testosteronové rvačky.....věřte mi,že jestliže dojde k napadení,o nějakém ublížení,které byste mohli způsobit,ani na vteřinku nepřemýšlíte.....je to hrozně rychlý,adrenalin jde nahoru,tepová frekvence taky...tunelový vidění a jedou jen instinkty....všechen ten strach dojde až potom,když už je to většinou jedno.

Takže,pokud mu během obrané reakce šlápnete na krk,protože to máte naučené a pak to vysvětlujete,vypadá to jinak,než když chlapa zasednete na zemi,chvilku mu řvete vzteky do xichtu a pak mu ještě dvě pustíte....to se pak vysvětluje blbě.
Samozřejmě,taky je otázkou,jestli jsou u toho svědci,nebo ne......

Vždycky je to hnusný,vždycky jsou z toho akorát problémy.....a z 80% se tomu lze vyhnout

[Krokac]

Myslím, že když někoho mám pod kontrolou, tak bohatě stačí ho postrašit nějakými siláckými kecy. Věřte, že když bude ležet na zemi uvěří i tomu, že jste byli "ve Vietnamu a vyřídili 50 rákosníků" .

Ne ale vážně mu stačí nějak pohrozit a žádná dorážecí technika není zapotřebí. Jak psal Jendis špatně se to vysvětluje.
A už jsem viděl hodně takových, kteří u soudu říkali: To byla jen sebeobrana. Ale pokud soud shledá váš zákrok za nepřiměřený útoku tak sedět půjdete s ním.

Tak laskavě v té situaci zhodnoťte jestli vám to stojí za to. Budete mít čas. Budete mít přece agresora pod kontrolou

[majkis]

Nejsem v zásadě proti názoru Jendise ani Krokace, ale pokud někoho dostanu pod kontrolu, tak mám spoustu času dát mu dorážecí techniku, kterou mu neublížím, ale která ho pouze zabolí. V takovým případě ani nedojde k dalšímu vysvětlování o nepřiměřené sebeobraně. Jednoduše půjdete svou cestou a ten druhej tou svou.

[Anonymní]

Pokud je soupeř otřesený třeba po tvrdém úderu a válí se na zemi, je nezbytné pokračovat v akci. Osobně jsem zažil a i několikrát viděl jak takový na první pohled vyřízený borec vyskočí a vsadí vše na poslední rozhodující útok a vyřídí překvapeného skorovítěze.
Je ale nerozumné na takového soupeře použít údery a kopy – to by se skutečně obtížně vysvětlovalo policii. Máme však třeba páky a škrcení což jsou techniky jejichž účinek je dobře kontrolovatelný.

MesiaH
Ten výrok se mě líbí.

[Dark]

To jsem byl já

[Jendis]

Pokud je soupeř otřesený třeba po tvrdém úderu a válí se na zemi, je nezbytné pokračovat v akci. Osobně jsem zažil a i několikrát viděl jak takový na první pohled vyřízený borec vyskočí a vsadí vše na poslední rozhodující útok a vyřídí překvapeného skorovítěze.
Je ale nerozumné na takového soupeře použít údery a kopy – to by se skutečně obtížně vysvětlovalo policii. Máme však třeba páky a škrcení což jsou techniky jejichž účinek je dobře kontrolovatelný.

MesiaH
Ten výrok se mě líbí.

O tom se nepřu(i když si myslím,že stačí jen zůstat ve střehu a zvětšit vzdálenost)...takhle to ale taky dělám..buď chytit a nechat ho bezmocného vychladnout,nebo rovnou volám cajty,ať si chlapce uklidní.
Když už se,nedejbože,stane něco horšího,tak je důležitý poskytnout pomoc a zavolat záchranku......
Já většinu konfliktů zažil v práci,takže asi přemýšlím jinak,než vy ostatní....tak mne za to nebijte