od zdenekk » sob 12. kvě, 2007 14:09
2migli
A co takhle, kdybys žil za 2. světové a ocitl ses na jejím začátku s pistolí v ruce metr od Hitlera a nebyl zrovna jeho příznivcem?
Nebo, kdyby Ti někdo chtěl vraždit rodinu a jediná možnost, jak mu v tom zabránit v daném okamžiku, by byla shodit ho z vysoké skály?
Nebo nezabil bys hada, který by chtěl uštknout Tvé dítě?
Nebo pokud by tví blízcí umírali hlady někde za polárním kruhem a bys měl možnost nakrmit je pouze masem tuleně, kterého by jsi zabil?
Nebo, pokud bys seděl v letadle, které by terorista naváděl na nějaké lidské sídlo?
Vše záleží na Tvém daném duchovním stupni. Pokud jsi na tom velmi dobře, můžeš zlu zabránit mentálními a duchovními schopnostmi, ale pokud nejsi duchovně ještě moc na výši, ale máš pojem o tom, co je správné, zabití není hříchem. Je známý opravdový příběh o tom jak skupina indických sádhuú spáchala sebevraždu, když jim nějaký přírodovědec ukázal v mikroskopu, že i ve vodě, kterou pijí jsou živé organismy. Obdivuhodný čin zajisté, ale moudrý... ? Celý život na této planetě je už od vědecky řečeno tzv. kambrického výbuchu postaven na tom, že jeden žere druhého. A to není zabíjení. Jíš maso? Plácáš mouchy a komáry?
Je to pouze otázka svědomí a uvědomění. Ovšem pozor. Svědomí může všem nám vlastní pokrytectví potlačit až do okamžiku smrti.
A buddhistické hříchy?
Jedná se spíše o neblahé činnosti:
3 tělesné činnosti
1/ poškozování života (bezdůvodné zabití, mrzačení)
2/ braní věcí co nám nepatří (krádeže)
3/ špatné sexuální chování (cizoložství, úchylky)
4 slovní činnosti
4/ lhaní
5/ pomlouvání
6/ hrubá mluva
7/ prázdné tlachání - BTW toho je toto fórum plné
3 mentální činnosti
8/ chtivost
9/ nenávist
10/ nevědomost
Hlavně ta nevědomost, ta je příčinou všeho utrpení. Na rozdíl od křesťanství je v buddhismu nevědomost hříchem, neb každý má potenciál se jí zbavovat. Nevědomost ovšem nezávisí jen na logickém uvažování. Takový soucit nelze celkem dobře pěstovat pouze logikou. A soucit (rozuměj: vcítění se) je klíčem k pochopení ostatních a to i v případě, že někoho zabili.
V životopise Buddhy našeho věku Gautamy existuje příběh o tom, jak přitáhl k "učení" tak řečeného Angulimálu (doslova "Ten co má náhrdelník s prstů"). Ten byl zlým Guruem přesvědčen, že aby mohl duchovně růst, musí zabít 1000 lidí a udělat z jejich palců náhrdelník, který by pak dotyčnému guruovi dal. Už jich měl 999, když potkal Buddhu. Ten ho obrátil a přijal do sanghy (řádu). Takže ctihodný mnich Angulimála nakonec dosáhl osvícení. Tady je příběh o tom, že ani hromadný vrah není zbaven možnosti napravení.
Kdyby šel cestou nějaký bojovník a ne Gautama a byl silný, mohl by, v pro sebe spravedlivém boji, Angulimálu bez špatného svědomí zabít. Angulimála by dostal šanci v dalším životě. A dotyčný by zachránil život tomu, kdo by šel kolem Angulimály a nebyl by zběhlý v boji.
Důležité je nenásilí. Je známo umění indiánů uprosit lovená zvířata k tomu, aby se jimi nechala zabít pro nakrmení jejich rodin a kmenů. Zabít je možné. Důležité je mít opravdový důvod a mít k zabíjené bytosti opravdový soucit a dělat to bez násilí.
Dnešní pokrytecká společnost zahlcená požitky není svou většinou pravý význam smrti pojmout.
Vzal jsem si půlku Viagry, tak jen popichuju.