Podle tebe můj přístup je ale také osobně podmíněný, a je tudíž zaujatý a neobjektivní.
Jsem rád, že jsi to zmínil, protože jsem poznal, že jsi vztáhnul moji širší úvahu na sebe příliš osobně.
Ne, nemyslel jsem si, že tvůj přístup je zásadně neobjektivní. Nedělám závěry o neznámých lidech na základě několika stránek korenspondence.
Ano, v některých jednotlivých případech na mne působily tvé výroky zbytečně vyhraněně a neobjektivně.
Ano, psal jsem obecně o této časté lidské "nemoci" - o přeceňování vlastní příslušnosti, která se děje bez základních znalostí alternativ. Mám s mnoha lidmi tuto osobní zkušenost.
Když budeš buddhismus nejen mít rád, ale pustíš se do toho rovnýma nohama, určitě si toho všimneš, všimneš si, že jsi začal praktikovat.
Kavárny a hospody nenavštěvuji, pojednání o buddhismu nepíši a během posledních 10 let jsem o buddhismu takto obšírně hovořil pouze s mirem a ryuninem.
Praktikuji celým srdcem, když sedím, stojím, hovořím, píšu, tak praktikuji. I tyto texty jsou součástí mé praxe.
V zásadě nenacházím rozdíl mezi mojí praxí a praxí buddhisty (tak jak této praxi nyní rozumím).
Romane, pokud jsi již takto vyhraněně zhodnotil, zařadil a uzavřel způsob, jakým "rozumím" a praktikuji, pokud vnímáš jen zásadní rozpory a pokud máš dojem, že další diskuze by byla neplodná, považuji tímto naše rozhovory za ukončené.
Díky za podnětná psaní a přeju (nám oběma) další pokrok v porozumění praxi i záležitostem osobního života.
Michal