To ukropcany: Pěkný příspěvky…
O to hodnotnější, že to psal někdo, kdo má osobní zkušenosti nejen s Aikidem, ale i jinými BU / BS. Všechno to směřuje k jedinému BU jsou v praxi natolik účinné, jak realistický je jejich trénink. Já začínal s Judem a tam se techniky trénují doopravdy. Na části tréninku je sice při nácviku technik váš soupeř pasivní, ale nijak vám nepomáhá. Takže pokud techniku neprovedete správně, tak ho prostě nehodíte, nejde to. Zbytek tréninku tvoří sparring s aktivně se bránícím i útočícím soupeřem, kde pokud nejste schopni nacvičené techniky provést s maximální rychlostí, silou a správným načasováním, jste v pr***i… Podle mého názoru vám pouze takový trénink, kdy jsou vaše techniky konfrontovány v cvičných soubojích s různými soupeři, umožní je vypilovat k maximální funkčnosti. Tohle na Aikidu absolutně chybí. Já osobně si Aikido x-krát zatrénoval a byl jsem i na semináři. Díky tomu, co jsem viděl a zažil, zůstávám v otázce použitelnosti Aikida jako prostředku účinné sebeobrany velice skeptický. Na Aikido si do technik při tréninku zpravidla gentlemansky padají, takže nemají prakticky žádnou zpětnou vazbu, jestli to dělají správně, či ne. Jakmile jim začnete klást odpor, nefunguje jim to… Prostě místo toho, aby se tedy pokusili trénovat opravdu funkční obranu i proti reálně hrozícím útokům (úder pěstí, kopy, baseballová pálka…), spíše ulétávají na nějaké importované východní filozofii... Pro průměrného judistu pak není ve výsledku aikidista žádným soupeřem, pokud se mu některého z nich pracně podaří přemluvit ke sparringu, vytře s ním tatami na dvě doby. (Osobně testováno.) Ale podobně nerealistickým tréninkem se dá zprznit nejen tím vyhlášené Aikido, ale i jiná BU… V tom mají BS, kde se jede i na plný kontakt obrovský náskok, protože takový způsob sparringu se hodně blíží realitě. Takový box pro neznalé vypadá jako primitivní záležitost, vždyť obsahuje pouze direkty, háky a nějaký ten zvedák… Ale není tomu tak. Pořád se máte co učit. Jak psal ukropcany, zkoušíte to zleva, zprava, při pohybu vpřed, vzad a pořád je co vylepšovat, například návaznost technik, odhad vzdálenosti, čtení soupeře… Já sám k Judu doplňkově trénoval i sebeobranu Jiu – Jitsu. Když jsme zjistili, že jsme na tom ohledně úderů poněkud mizerně, zkoušeli jsme spolu i trochu boxovat (velmi amatérsky, ale lepší než nic). Pak jsem přešel na Karate, abych si zdokonalil úderové techniky. První trenér vyznával jednodušší razantnější Karate, takže to docela šlo. Jelo se hodně fyzicky, jednoduché kombinace a pořádně procvičit. Ale pak toho musel z časových důvodů nechat a jeho nástupce se pro změnu vyžíval v krkolomných kombinacích technik, které byly všechno možné, jen ne použitelné v opravdovém boji. Do toho ještě jeho věčný kecy na téma, že mám špatnou techniku… Tedy moc vysoký postoj, hrbím se, držím bradu na prsou a podobně… Takže jsem toho nechal a hledal nějakou náhradu. Zkusil jsem to s Muay – Thai. Myslel jsem si, že jsem z Karate v hodně dobré fyzické kondici. Ale byl to omyl… Fyzické nasazení na tréninku BS je nesrovnatelně vyšší. Na prvních trénincích jsem měl pocit, že to nevydržím a zdechnu… A to mě jako nováčka šetřili. (Každopádně pro účely sebeobrany nepotřebujete takovou kondici, aby jste vydrželi např. 12 tříminutových kol boxerského zápasu.) Ale také jsem s hrůzou zjistil, že se jako karatista při sparringu skoro vůbec nechytám, musel jsem se ještě hodně učit… Prostě mnohem realističtější trénink. A tak je to se vším. Tím nechci říct, že box je pro sebeobranu naprosto dokonalý a dostatečný, to ne. Ale je to podle mého názoru ten nejsolidnější základ pro práci rukou, jaký můžete mít. Přirozeně by si měl takový boxer pro účely sebeobrany také nacvičit, že se v takovém případě v rozporu s pravidly BS může tlouct i do zátylku, ledvin a pod pás, měl by umět i úder loktem a nějaký ten kop (do koulí, šlapák na koleno, kop kolenem). V ideálním případě by to chtělo i základ hodů a boje na zemi, ačkoliv se v sebeobraně přechod do boje na zemi moc nedoporučuje… (Menší přehled o dění kolem, v případě více útočníků jasná sebevražda.) Avšak pro člověka, který zem umí (např. judisté) je to v boji 1 na 1 s vyšším protivníkem, který dobře vládne úderovými technikami, dobrá možnost, jak zvítězit. Ale zpět k realističnosti tréninku – můžete mít oddíl A, kde se bude sebeobrana cvičit s ochrannými prostředky proti reálně provedeným útokům. Cvičenci v tomto oddílu budou mít naprosto bez iluzí okamžitou zpětnou vazbu, jak jim to jde a kde musí přidat. Pokud to pohnojí, dostanou pěstí do helmy, gumovým nožem do břicha nebo kolenem do suspenzoru (

), což sice trochu bolí, ale nijak vážně je to neporaní, takže mohou trénovat dál a dál. Cvičenec tohoto oddílu má poměrně solidní přehled o tom, co ho na ulici může potkat. A také můžete mít oddíl B, kde se jede úplně bez chráničů, takže se útoky víceméně jen naznačují. Pokud by se totiž vedly naplno, za chvíli by v oddíle moc funkčních cvičenců nezůstalo… Cvičenci z tohoto oddílu si na ulici můžou poměrně snadno naběhnout, protože takto naučené obranné techniky často proti opravdovému útoku zrovna moc dobře nefungují, což jistě zaregistrovali i ti, kteří někdy přešli z varianty tréninku B na variantu A… Je to prostě o tom, že při variantě A se vás snaží sparringpartner za každou cenu tím gumovým nožem kuchnout, kdežto u varianty B to například s opravdovým kovovým nožem nikdy doopravdy udělat nemůže, takže provede tu někde zde na fóru zmíněnou BU pantomimu… Některé oddíly B se evidentně skrývají za tvrdou ruskou školu, takže cvičí s opravdovými zbraněmi a bez chráničů… Ale nalijme si čistého vína – ona takzvaná ruská tvrdá škola je pouze z nouze ctnost, protože v zemích bývalého CCCP armáda prostě neměla a nemá finance na nákup ochranných pomůcek a cvičných zbraní pro výcvik něčeho tak snadno nahraditelného, jako je lidský materiál… Takže nějaké to zranění nehraje roli a používají se opravdové v armádě zavedení zbraně. Při nácviku obrany proti noži je to zase přirozeně BU pantomima, protože tak vysokou úmrtnost při výcviku si ani ruská armáda nemůže dovolit…
Howgh. (Uff, to jsem se rozepsal…

)