od RBR » úte 01. lis, 2005 21:08
1. O tom, že existují BÚ jsem se dozvěděl od táty (několik let dělal judo a sebeobranu). Potom jsem sledoval, tenkrát na polské TV, filmy s BL. To mě natolik zaujalo, že jsem to chtěl zkusit. Tenkrát jsem závodně dělal jiný sport, ale poté co jsem ukončil jeho praktikování se mi uvolnil prostor pro BÚ. Navíc jsem odešel na výšku do Brna a tam bylo již tehdy více možností. No dvě: buď judo nebo karate. Padat se mi nechtělo, tak karate.
2. Začátky byly těžké. Bylo to těsně před revolucí. O BÚ byl velký zájem a tak si oddíly dost vybíraly. Na prvním náboru jsem neprošel. Nezdál jsem se dost talentovaný a perspektivní. Potom jsem na chvilku uvažoval o kung fu u velkého sifu Kroupy. To jsem naštěstí nerealizoval (asi mě osvítil duch svatý). Kamarád tam šel a při jedné Kroupovině si zníčil vazy v koleně. Pak jsem absolvoval další nábor a tam si naštěstí nevybírali, takže jsem tam zakotvil. No a jsem tam stále. Sice už necvičíme to co na začátku, ale všechno je v nepřetržitém vývoji. Já si nestěžuji, spíš naopak.
3. Líný jsem jak veš. Každý den je nepřetržitý boj mezi leností a trénováním. Ne vždy trénink vyhraje.