Janoj píše:To tvoje rozdělení TJQ je celkem fajn – hlavně ta první řádka, pokud jsi si jako kritérium vybral přístup k praktikování TJQ. Zatím jsem se bohužel ale setkal více s názorem – cvičíš moderní sestavu (řekněme něco mladého jako já – např. tu 24 z roku 1956), takže automaticky cvičíš tzv.moderní taiji, které i podle tvého rozdělení=sportovní, gymnastické. A máš to jak cejch.
Moje dělení Taiji byl jen příklad, jak se na to dívám já. Není to nic dogmatického, je to jen moje pomůcka pro rozlišení kvality cvičení.
Janoj píše:Ale pozor, stejný člověk se začne učit Dlouhou formu a už rázem cvičí to tradiční TJQ – jedině, že bychom přistoupili na myšlenku, že se dá Dlouhá forma cvičit i jinak než tradičně. Bohužel, tak já to ze svého pohledu vidím to rozdělování.
To že někdo cvičí Dlouhou sestavu absolutně neznamená, že dělá tradiční Taijiquan. Záleží jen na tom, jak ji cvičí. A hlavně - jenom jedna sestava ti nedělá Taijiquan. Kdybys cvičil jen jednu sestavu z karate / hung gar / baguazhang a nic jiného, taky nebudeš tvrdit, že děláš tradiční karate / hung gar / baguazhang. Dlouhá sestava v sobě obsahuje všechny principy, ale bez těchto principů a ostatních důležitých částí systému to je jen pěkná gymnastika a ne tradiční Taijiquan ...
Janoj píše:Nebo ten přívlastek „zdravotní“.Určitě budeš mít lepší info než já o tom, jak mistr Jang Čengfu upravil přístup k formě, aby to bylo právě pro lidi, kteří mají zdravotní problémy. Můj názor je ten, že právě pomalé cvičení formy (tj. i té Dlouhé formy, kterou si cvičí lidé tím tradičním=bojovým způsobem) je tím hlavní zdravotním účinkem TJQ. Nebo ten název pro pohyb v taiji – meditace v pohybu, který jsi zařadil do „zdravotního“ TJQ.
Yang Cheng-fu sestavu nezjednodušil a ani ji nijak zvlášť neupravoval, on z ní jen většinou učil první dvě až tři úrovně, a to především proto, že při jeho cestování po celé Číně nebyl čas jít víc do hloubky. První, druhá a třetí úroveň se dají zacvičit relativně bez problémů, proto zřejmě vznikla doměnka, že to nějak zjednodušoval ... není tomu tak.
Navíc v době, kdy ještě tolik necestoval, se měl čas věnovat studentům daleko více, a proto jeho první žáci zvládli z Yang Taiji podstatně větší část než žáci mladší a byli to také velmi slušní fighteři. Rozdíl mezi Chen Wei-mingem, Fu Zhong-wenem a Dong Ying-chiehem ze starších žáků a Chen Man-chingem, který u něj cvičil jen chvilku, byl víc než znatelný. Rozdíl mezi členy rodiny a jeho žáky byl ještě daleko větší.
No, nevím jestli "právě pomalé cvičení formy je tím hlavní zdravotním účinkem TJQ"
Zdravotní efekt přichází automaticky s tím, že děláš správně principy, bez principů máš takovou celkem nudnou pomalou rozcvičku ...
Janoj píše:Mě do nedávna nechával klidným, dokud jsem u jednoho čínského učitele neviděl v jeho knize schéma jednoho způsobu dělení taijiquan podle principů jing-jang a tom byly jako první uvedeny hesla: „Nehybná meditace“ (Jin) a „Meditace v pohybu“(Jang). Je to překlep, chybný překlad, nevážený autor?Jaký potom má smysl to rozdělování podobné tomu tvému.. Principy jsou jen jedny a buď podle nich cvičíš (mám teď hlavně na mysli cvičení formy) a nebo ne – to je moje kritérium. Takže mě více vyhovuje dělení na taiji, které je dobré, které se praktikuje podle principů a pak na to ostatní taiji, které třeba na něco v uplatňování těch principů opomíjí (protože je zrovna na soutěži a tam jsou jiná měřítka).
Jakékoli rozdělování je vždycky jen pohled toho, kdo vymezil nějaká kritéria, na základě kterých pak definuje svoje dělení. Takže ano, i takhle se na to dá dívat ...
Jasně, principy jsou základ, ale otázka zní tahle: jsi si jistý, že opravdu znáš principy? Uvědom si, že těch známých 10 bodů Yang Cheng-fua je jen malá část z principů Yang Taijiquan (a ještě mají zpřeházené pořadí). A používáš tyto principy i jinde, než jen když cvičíš sestavu? Používáš je v doplňkových cvičeních, v sestavách ve dvojici, sestavách se zbraněmi, Teui-sau, Da-loi, aplikacích, nebo třeba v Hei-gungu? Používáš je každý den v normálním životě, když jdeš, běžíš, sedáš si, vstáváš, zvedáš nebo pokládáš věci, piješ, jíš, atd ...? Principy se musí stát tvojí součástí, pak teprve má cvičení nějaký smysl ...
Janoj píše:Díky ti moc za tu info o Čeng Mančchingovi. Něco takového jsem o něm ještě nikdy nečetl, ani od autorů jakých si vážím (např. Paul Crompton). Když si řekli s Yang Sau-chungem to A - co to jeho taiji není, řekli si také to B – co to vlastně je za taiji. Nebo i jinak obecně, ví to někdo? Setkal jsem se s porovnáním Čenga a Yang Zhenduo – tady to najdeš.
http://www.sataichi.com/compare.html
Díky za odkaz, bylo to celkem zajímavé.
Janoj píše:Mohl bych se zeptat, pozor začíná to být už více osobní: V kolika skupinách, kde se ta 24 cvičila jsi byl? A případně jak dlouho jsi tam s nimi cvičil, aby se z toho dala nějak poznat metodika nácviku a principy? Já jsem s tou sestavou začínal před 5-ti lety a cvičím si jí stále (a jak to cvičím - to navenek, to nechávám na posouzení druhých, pokud o to mají zájem) a měl jsem možnost porovnat (spíše pak samozřejmě zpětně, když jsem trochu pak pobral více rozumu) přístupy instruktorů i vzhledem k principům, které já v současnosti dokáži pochopit a posoudit. Těch skupin bylo 3. Neviděl bych to tak černě, ale to je jen můj osobní názor a zkušenosti máme každý jiné.
Od osmnácti do jednadvaceti jsem cvičil 24 postupně ve dvou oddílech, celkem 3 roky.
Janoj píše:I když to bylo teď asi více osobní, ani teď si to tak neber. Ještě jednou díky za tvoje zajímavé info a názory.
Honza
Ano, je to prima diskuse
A abych to nějak uzavřel - každý ať si cvičí co chce a co mu vyhovuje, protože tak to má být a tak je to správné
Do Číny nejezdím, ale např.vyprávění některých ?účastníků zájezdu?, na kterém byli ať už přímí nebo nepřímí žáci právě mistra Zhu na mě dělalo dojem, že se v těch parcích (mluvili o Pekingu) dá leccos načerpat a rádi tam chodí.
