Efektivita vnitřních stylů v praxi?!

[pavela]

Miro, skvělý rozbor,toho je snad na diskuzi škoda, měl bys napsat knihu.A že ty jsi jako správný BUddhistický mnich na holky, proto TA bagua
Duro, ale já TAKY používám výraz KUNG-FU ale s tím rozdílem, že tam kde se MÁ použít. Lian Gong Fu a Lian Wu Shu neznamená totéž. Je nutné používat správné pojmy pro správné významy. Polopaticky pro nedoftipné dodávám ještě hrubý překlad, výraz Kungfu znamená čas(dril) Wushu(kuo šu, Čchüan šu)-bojové(národní, pěstní) umění.

[Anonymní]

Jsem tu naprostou náhodou a o čínským bojovým umění vim houby. Stejně tak nejsem ochotnej číst celou diskuzi, takže to ber jenom jako první dojem nezaujatého čtenáře. A ten je: Bez ohledu na svý vědomosti (který můžeš a nemusíš mít - těžko posoudím) jseš narcistní blb. Snad Ti tohle konstatování na Tvojí slavný zenový cestě pomůže . A.

Kdo tu psal o tom posranym českým dvorečku...???

Jenom žasnu - Miro piš dál, nevšímej si připosraných blbečků jako je Xiaoyu, Alfred a dalších co se ještě objeví. Prostě piš dál.
Joe_boxerka

[hrom]

Miro, díky za odpověď. Je mi jasné, že moje neznalost bagua mě asi limituje v pochopení toho, cos chtěl říci, ale zkusím se tím v klidu večera prokousat ...

[Mantis]

Miro, snažím se Ti poslat zprávu, ale mějak to neklape. Máš-li emeil, po¨šli mi jej prosím na ten můj. Díky

[hrom]

Ahoj Miro,

měl bych pár poznámek. Necítím se sice být odborníkem na starověkou čínskou filozofii, ale s pár věcmi bych si (možná naivně) dovolil nesouhlasit.
Jin a jang nemají žádnou podstatu, to je bez debat. Jsou to abstrakce, ale to neznamená, že jsou nereálné. Abstrakce je součástí reality, je to náš nástroj na rozlišování. V tomto případě to nejzákladnější a nejobecnější duální rozlišení. Abstrahujeme, abychom rozlišovali a rozlišujeme, abychom mohli nějak fungovat. Proto otázka jak lze reálným tělem následovat nereálný jin a a jang nemá odpověď. Tělo nenásleduje jin a jang, jin a jang lze v těle rozlišovat jako projevy jeho funkčního designu. Např. jedna noha je zatížená, druhá nezatížená. Jestliže jsem schopen jasně rozlišit linii zatížení, budu schopen toho využít při neutralizaci útoku. Červená barva je taky abstrakce (nemá podstatu), náhodně vybraná a pojmenovaná část barevného spektra, ale jestliže se nenaučím ji rozlišovat, tak budu mít velké problémy na přechodu pro chodce. Otázka jak lze následovat červenou barvu na semaforu je stejného druhu.

Na druhou stranu píšeš, že 8 trigramů je reálných. Ano, hora, jezero atd. jsou reálné věci, ale mám dojem, že v této souvislosti jsou to stejné abstrakce jako jin a jang. Beran a Býk jsou také reálná zvířata, ale ve smyslu použití ve zvěrokruhu se z nich stávají velmi abstraktní pojmy, principy. Znovu říkám, že princip, abstrakce není něco nereálného, je to produkt schopnosti rozlišovat. V konkrétní aplikaci je už obsažen, nelze ho od ní oddělit, vložit ho tam nebo přinutit aplikaci, aby se podle něj začala chovat. Lze ho tam jenom najít, rozlišit. Podobně jako se učíme rozlišovat strom od trávy a keře. Opravdu nevím, jak se systém 8 trigramů využívá v BU pa-kua, takže výše napsané se týká pouze 8 trigramů jako filozofického konceptu. Jin a jang taky zahrnuje celý svět a všechny jevy v něm.

Ohledně otázky metodologie. Nejsem si jist, zda přesně rozumím. Neznám metodologii v pa-kua, neznám jeho (její) fyzickou strukturu či jak píšeš, kombinaci principů a reality, takže nedokážu posoudit ten rozdíl. Chápu to tak, že chybí metoda, jak princip tchaj-ťi spojit s reálným tělesným fungováním. Otázka principu je otázka pohledu. Jak už jsem psal výše, nevnímám princip jako oddělený od reality, jako nějaký ideální svět sám pro sebe, a proto mě netrápí rozpory, které jsi naznačil. Pro mě je to spíš otázka, jak tyto principy v realitě nalézt, jak se je naučit vnímat. Tys to nazval "pocitovou simulací", já slyšel označení "pocitová pozornost" či "mysl".Takže skrze tuto schopnost.

Celé to chápu spíš jako debatu filozofickou, tedy otázku, jakým způsobem se na to dívat. Cvičení samotného se to až tolik netýká. Je klidně možné zcela opustit čínské filozofické pozadí tchaj-ťi a jeho termíny a vysvětlovat si to třeba na základě filozofie vědy. Já ten taoismus chápu možná trochu jinak (a rád se nechám opravit), ale vyhovuje mi, že je určený spíš pro myšlení magické než striktně racionální čili postrádá omezení diktovaná tzv. vědeckým přístupem.

[Miro]

Ahoj Hrom,

Jin a jang nemají žádnou podstatu, to je bez debat. Jsou to abstrakce, ale to neznamená, že jsou nereálné. Abstrakce je součástí reality, je to náš nástroj na rozlišování. V tomto případě to nejzákladnější a nejobecnější duální rozlišení. Abstrahujeme, abychom rozlišovali a rozlišujeme, abychom mohli nějak fungovat. Proto otázka jak lze reálným tělem následovat nereálný jin a a jang nemá odpověď. Tělo nenásleduje jin a jang, jin a jang lze v těle rozlišovat jako projevy jeho funkčního designu. Např. jedna noha je zatížená, druhá nezatížená. Jestliže jsem schopen jasně rozlišit linii zatížení, budu schopen toho využít při neutralizaci útoku. Červená barva je taky abstrakce (nemá podstatu), náhodně vybraná a pojmenovaná část barevného spektra, ale jestliže se nenaučím ji rozlišovat, tak budu mít velké problémy na přechodu pro chodce. Otázka jak lze následovat červenou barvu na semaforu je stejného druhu.

Ok, to su rozumne uvahy, ale ide to trochu mimo toho, co som chcel. To, o com tu pises, sa netyka vlastneho taijiquan, ale obecnych ludskych procesov - znamena to potom, ze kazdy, kto sa nejakym sposobujem sprava podla principu yinu a yangu, prevadza taijiquan? Ak niekto ide ulicou a ma jednu nohu zatazenu a druhu nezatazenu, je to taijiquan? Takze skusme specifikovat taijiquan. Co je taijiquan? Cim sa lisi od inych bojovych umeni? A cim sa lisi od normalneho zivota, od onych obecnych ludskych procesov? Mohol by si vyjadrit svoje vlastne skusenosti a charkterizovat jeho podstatu a odlisnosti? Ako to vidis z tohto pohladu?

Ohledně otázky metodologie. Nejsem si jist, zda přesně rozumím. Neznám metodologii v pa-kua, neznám jeho (její) fyzickou strukturu či jak píšeš, kombinaci principů a reality, takže nedokážu posoudit ten rozdíl. Chápu to tak, že chybí metoda, jak princip tchaj-ťi spojit s reálným tělesným fungováním.

Ano, presne.

Otázka principu je otázka pohledu. Jak už jsem psal výše, nevnímám princip jako oddělený od reality, jako nějaký ideální svět sám pro sebe, a proto mě netrápí rozpory, které jsi naznačil. Pro mě je to spíš otázka, jak tyto principy v realitě nalézt, jak se je naučit vnímat. Tys to nazval "pocitovou simulací", já slyšel označení "pocitová pozornost" či "mysl".Takže skrze tuto schopnost.

"Pocitova pozornost" a "pocitova simulacia" su jedno a to iste. To nie je problem - problem je, ako vnimanie tychto principov preniest do principov samotnych: ked obratis ruku dlanou nahor, je to yinova dlan, ak chrbtom dlane, je to yangova dlan. Avsak nie su to yin a yang same osebe. Otazka je: Je mozne zajst za hranice obracania dlani a vojst priamo do yinu a yangu? A ak ano, ako? A ak nie, ako sa to lisi od inych bojovych umeni?

Celé to chápu spíš jako debatu filozofickou, tedy otázku, jakým způsobem se na to dívat. Cvičení samotného se to až tolik netýká. Je klidně možné zcela opustit čínské filozofické pozadí tchaj-ťi a jeho termíny a vysvětlovat si to třeba na základě filozofie vědy. Já ten taoismus chápu možná trochu jinak (a rád se nechám opravit), ale vyhovuje mi, že je určený spíš pro myšlení magické než striktně racionální čili postrádá omezení diktovaná tzv. vědeckým přístupem.

Osobne to povazujem za daleko viac, nez filozoficku otazku. Myslim si, ze prave toto je korenom taijiquan a od toho sa odvija cely jeho treningovy system.

Zdravi
Miro

[Mantis]

Zdravím Hroma a Miru

Záměrně píši SVÉ, protože je to čistě osobní pohled na to vše, tzn., že to vůbec nemusí být pravda

S tím chozením po ulici a taiji.
Mám na to tento názor. V podstatě samotnou existencí žijeme taiji (ve smyslu proměn yin a yangu)., tedy i chůze je jeho/jejich projevem.
Pokud ale máme v taiji za cíl určitý stav těla a mysli, který by pak mohl být taijiquan, pak se vyskytuje otázka, "Proč by to nemohlo jít s "obyčejnou" chůzí?". Tzn. můžu ze své chůze udělat taiji. Podobně, jako, podle mého, se někde v nekonečnu setkají všechny styly, protože ač různé styly, žijeme tady na Zemi, podle stejných zákonů, principiálně a fyziologicky (přirozeně) se stejnými těly. Otázkou je, ¨kdo k tomu nekonečnu přijde dříve
Každá hora se dá zdolat z různých stranu, ale mnohdy různými prostředky.

Možná, kdyby sem někdo importoval nějaké BU "od jinud", mohlo by být jiné. I tady se však vyskytuje fráze "Co je nahoře, je i dole".???
A k té chůzi. Běžný člověk tak nejde taiji, protože taijiquan, pokud jsem to dobře pochopil, je o stavu celku, ne jen o nohou či přenášení váhy.

Pokusím se dle svého odpovědět na Mirovy otázky.

Taijiquan chápu jako soulad těla, mysli i duše s tím, co tady je - se vším. Snaha o maximální přiblížení (až spylnutí) a využití všech principů i hmotných součástí tohoto světa.

Ta rozdílnost dle mého, je třeba v tom, že zatímco se taijiquan chce přiblížit tomu co jsem napsal výše, pak jiné styly si vybraly snahu o přiblížení něčemu méně obecnému. Např. styl tygra se snaží přiblížit jeho síle a mrštnosti, karate nějaké tvrdosti /omlouvám se za možný chybný postoj - karate moc nerozumím, píši podle svých zkušenstí ze setkání s karatisty/ atd. Zkrátka, tyto styly se snaží přiblížit něčemu, co jejich tvůrce považoval za dobré a výhodnější než něco jiného. Samozřejě, že i zde byly dodány určité filosofické aspekty, chrakteristické pro místo vzniku. Na druhou stranu, jsou i styly, které bychom mohly nazvat vědecké SCARS,SEB, jeden systém WT/WCH to o sobě také tvrdí (resp. jeho představitel) atd. Myslím, že to je snaha o maximální násldedování proncipů těla, ale i tělo je součástí něčeho vyššího....

Ta odlišnost od života je právě ten soulad se vším. Běžně totiž žijeme hlavně nesouladem. To je bohužel hlavně mentálním postojem. Tělo totiž ví, co a jak, ale kdo mu už dnes naslouchá, pokud nás něco nebolí, nebo nejde-li o základní projevy a potřeby žití - jídlo, sexuální pud apod.

Mé zkušenosti s taiji jsou celkem malé, nicméně - pokud sleduji stav mysli po dobrém tréninku vnějších stylů, pak je mi fajn, pokud jsem měl dobrý taiji trénink, je mi fajn, jsem vyrovnanější a plný energie.

Co se týče uplatnění principů, otočených dlaní atd.
Myslím, že je to mentálním postojem. Kdysi mi jeden z jogínů poradil, když praktikuji energetickou harmonizaci, abych ji nedělal, abych jí BYL.
Až tehdy jsem si uvědomil ten rozdíl ve vnímání toho a taky všeho jiného kolem.
Možná by to byla i odpověď na tuto otázku. Zkrátka, když chci použít jinovou dlaň, nemůžu ji jen otočit a tím je to vyřízeno, spíše budu následovat princip yin nebo yangu a "vnořím" se do něj.
Tím se ze mě stane onen princip, problém je, jak dobře tomu skutečně rozumím a jak dobře se dokážu "vnořit".

I pro mě je to spíše otázkou filosofie a rozhodně si nedělám patent na rozum.
Podle mě máme totiž vše v sobě, jen to najít a umět použít.

Mějte se všichni fajně.
Mantis

[hrom]

Mantis to vyjádřil přesně, takže asi budu psát o tom samém trochu jinak.

Takze skusme specifikovat taijiquan. Co je taijiquan? Cim sa lisi od inych bojovych umeni? A cim sa lisi od normalneho zivota, od onych obecnych ludskych procesov? Mohol by si vyjadrit svoje vlastne skusenosti a charkterizovat jeho podstatu a odlisnosti? Ako to vidis z tohto pohladu?

Já vlastně nevnímám taijiquan příliš odlišně od ostatních stylů. Základní principy týkající se tělesné struktury asi budou minimálně v tzv. vnitřních stylech stejné. Možná se zde klade větší důraz na neutralizaci, i když to jistě není výlučnost taijiquanu. Protože neutralizace by se dala popsat vzorcem jinu a jangu, tak možná tady je ta základní souvislost mezi fyzickým fungováním a filozofickým konceptem taiji jako proměn jinu a jangu. Další bod, ve kterém se odlišuje, je asi větší důraz na to spoléhat se na měkkost. V aikidó se po mě chtělo, abych se uvolnil, ale tady po mě chtějí, abych se na to vyloženě spoléhal. Kdysi dávno na karate se o něčem takovém vůbec nedalo mluvit. S jinými BU zkušenosti nemám, takže nedovedu posoudit. Souvislost s proměnami jinu a jangu by se tu taky dala najít.
Čím se student taijiquanu liší od běžného člověka? Asi ničím, protože principy využívá každý s větší či menší mírou efektivity. Student taijiquanu se je jen snaží rozpoznávat a vědomě využívat, aby zvýšil efektivitu svého fungování. Což je ale zajisté cílem studentů i ostatních stylů. Rozdíl je v tom, které principy považujeme za funkční a univerzálně platné. Myslím, že tzv. vnitřní styly jdou v tomhle směru hlouběji. A taijiquan pak možná klade větší důraz na některé aspekty těchto principů než na jiné, ale já praktické zkušenosti s jinými vnitřními styly nemám, takže je to jen moje doměnka.

Otazka je: Je mozne zajst za hranice obracania dlani a vojst priamo do yinu a yangu? A ak ano, ako? A ak nie, ako sa to lisi od inych bojovych umeni?

To s těma dlaněma je pro mě nové. Jak se zdá, tak povaha dlaně je otázkou kontextu vůči okolí. To je, myslím, ústřední bod celé teorie jinu a jangu. Změna poměru jinu a jangu je otázkou kontextu. Nicméně ...

Podle mě nelze vejít přímo do jinu a jangu, protože jak už bylo řečeno jin a jang je POPIS fungování reality, nemá žádnou podstatu, je to filozofický koncept. Nebo by se to dalo říct jinak, člověk je stále v jinu a jangu, nemůže z něho nikam odejít. Může principy fungování reality jen poznávat, aby je mohl využít pro vlastní efektivnější fungování. To je oč kráčí a v tomto smyslu usilují BU o to samé.
K popisu univerzálních principů se volí filozofické koncepty, protože filozofie taky usiluje o univerzální poznání. Nicméně skutečné poznání se nabývá zkušeností a ta leží mimo filozofické koncepce, které mohou být maximálně počátečním vodítkem nebo později pokusem konnceptualizovat poznání, které ale dotýčný získal pouze zkušeností. Proto jsem tvrdil, že cvičení samotného se to tolik netýká.
Tréningový systém se tedy podle mého spíš odvíjí od úrovně individuálních zkušeností učitele či zakladatele avšak popsaných univerzálními filozofickými termíny. Prostě ten člověk musel pro své praktické poznání zvolit nějakou formu fyzickou (sestavu apod.) i popisu (např. filozofická koncepce), aby mohl toto poznání nějak demonstrovat.

Uf, je to dřina takhle přemýšlet o tom, co člověk dělá a co je mu servírováno, ale snad to k něčemu je.

[sun]

Dongwu,

Myslys?

Ach jaj, cele to delenie na da jia a xiao jia, pripadne middle frame (zhong jia?) su take pseudouvahy... Hodne dlho bol iba "taijiquan" a nie ziadny Yang, Wu, big frame, small frame, cokolvek. Zacalo to iba potom, ked sa toho chytili vedci analyzatori a hlavne obchodnici s taijiquan...
Yang Luchanova genialita spocivala (imho, to su ciste moje osobne spekulacie, ktore su vsak absolutne nedokazatelne) v tom, ze opustil striktnu formu (podobne ako Dong Haichuan s baguou, ci dokonca Wang Xiangzhai s jeho yiquanom - vsetci traja zhruba v rovnakom case). Kym Chen sa da cvicit iba jednym jedinym sposobom (bud je to pravoverny Chen alebo nie), Yang mozes robit na milion sposobov a vzdy to bude Yang (ak to vies robit). Takze si myslim, ze ono delenie na small, middle, big frame atd. ide dokonca proti duchu Yang Luchanovych principov. Nikto z tych, ktori dnes ucia a produkuju VCD s middle ci small Yang frame to nemoze dokazat, ze ide povodnu vec a nie o nieco, ci si poskladal jeho dedecek na dvorku, ako by povedal Pavela. Ja si tiez mozem poskladat sedem malych a sedem middle frames a predavat to ako "original"... Naozaj neviem, k comu je dobre (s vynimkou biznisu) to delenie na frames - skutocny taijiquan je vzdy vsetky tri frames dohromady.

Miro

Chvilku si člověk odskočí na dovolenou a abych to pak četl celý týden.
Miro, skvělý článek! Teď myslím to srovnání Yang Cheng Fu atd. i včetně dalších komentářů. Fotky Yang Cheng Fua jsou prostě odkaz. Taky si nemyslím, že by YCF sestavu nějak výrazně změnil. Už s Pavelou jsme to srovnávali s Chen a když člověk výrazně nelpí na maličkostech tak choreografie je stejná, tak i ve Wu. A podle mne sestava není ani tak důležitá jako jednotlivé pohyby a jejich provádění dle úrovně žáka. A to souvisí s velkým, středním a malým řádem (frame). Co se tohoto týká, nechci něco opisovat, tak popíšu to jak to vnímám při cvičení. Po určitém rozkoukání, žák se snaží nebo je veden učitelem k tomu, aby své postoje výrazně snížil, pokrčil obě dvě kolena, tak aby naučit používat nohy k rotaci pasu a následne tak k pohybu rukou. Jakmile dojde ke spojení celého těla a vnímání síly z nohou, tak člověk procití,co to asi může být velký řád. Protože jsem delší dobu cvičil v postojích o kterých se neměl ani páru jak se mají dělat, tak se nic nedělo, až jsem obdržel příslušné instrukce od mistra, tak to začalo být zajímavé. Což mi utvrzuje v tom, že důležitý je správný postup cvičení a nelze dost dobře začít středním řádem a už vůbec ne malým, pokud člověk nemá tyto vlastnosti vytvořené napřiklad cvičením jiného stylu. Posléze ve cvičení dochází k natahování zadní nohy a rotace pasu se díky tomu více ukrývá. Není tak znatelná pro pozorovatele, ale cvičenec ji pociťuje stejně. V malém řádu, o tom z vlastní zkušenosti nevím nic, což je pochopitelné, jsou další změny v chápaní tohoto kruhu. Mluvím teď hlavně o fyzickém provádění, tzn. jak provádět pohyby, aby podporovaly rozvoj příslušných vlastnosti. Je samozřejmé, že když člověk bude cvičit pohyby z velkého řádu, tak se časem dopracuje i ke střednímu i malému kruhu a v té sestavě to mít bude. Ovšem pokud chce více procvičit a zaměřit svou mysl je dobré cvičit pohyby, které to usnadní. Pohyby ve středním řádu jsou prostě takové, které podporují více rozvoj např síly než ve velkém řádu, které více podporují rotace. Lepší je asi říct způsob provádění pohybů. Vlastně se jedná pořád o jednu a tu samou sestavu,že. Mám o Pavelaka kazetu s jeho učitelem na Chen a s českou žačkou tohoto mistra je to sice Chen, ale je na tom vidět, jaké instrukce nejspíš žačka dostává. Velice nízky postoj, obě kolena výrazně pokrčená, pomocí nohou se snaží rotovat pasem, je to úplně jasný velký řád. Je to už starší záznam, jsem docela zvědavý, jak cvičí dnes. Ze cvičení mám zkušenost, že nejvýraznějšího pokroku se dosahuje, když je mysl koncentrovaná na určitý způsob provádění v závislosti na urovni na které cvičím. Prostě každý frame dává do popředí tu složku, na které mu záleží, ale to neznamená, že ty druhé dvě tam nejsou. Hlavně proto, aby se žákovi dovednosti rozvíjely v souladu - vnějšek, vnitřek. Ovšem nemá cenu předbíhat. Ty pohyby a následné korekce jsou prostě vymyšlené tak, že sami tělo a mysl naučí vše potřebné. A mám takový pocit, pokud někdo začne hned cvičit např. malý frame, tak proto, že tomu vůbec nerozumí ani on ani učitel nebo na to má, díky předchozím zkušenostem nebo cvičí různá průpravná cvičení, které udělají příslušný rozvoj v těle místo cvičení sestavy. Což si myslím, že je moc dobré. Cvičit různé drily, které se postarají o rozvoj vlastnosti a pak teprve přejí ke cvičení sestavy. Je to sice nuda, ale o to zajímavější je to potom.

[Miro]

Caf Sune,

A podle mne sestava není ani tak důležitá jako jednotlivé pohyby a jejich provádění dle úrovně žáka. A to souvisí s velkým, středním a malým řádem (frame). Co se tohoto týká, nechci něco opisovat, tak popíšu to jak to vnímám při cvičení. Po určitém rozkoukání, žák se snaží nebo je veden učitelem k tomu, aby své postoje výrazně snížil, pokrčil obě dvě kolena, tak aby naučit používat nohy k rotaci pasu a následne tak k pohybu rukou. Jakmile dojde ke spojení celého těla a vnímání síly z nohou, tak člověk procití,co to asi může být velký řád. Protože jsem delší dobu cvičil v postojích o kterých se neměl ani páru jak se mají dělat, tak se nic nedělo, až jsem obdržel příslušné instrukce od mistra, tak to začalo být zajímavé. Což mi utvrzuje v tom, že důležitý je správný postup cvičení a nelze dost dobře začít středním řádem a už vůbec ne malým, pokud člověk nemá tyto vlastnosti vytvořené napřiklad cvičením jiného stylu.

Hoj. A sme doma. Myslim si, ze zaciatocnik vobec nema sancu cvicit tjq spravne. Az ked sa dostane na urcite stadium (ci uz cvicenim tjq alebo ineho stylu), az potom moze cvicit tjq dobre. Ale potom moze zacat, kde chce - moze zacat aj so small frame. Skutocny dovod, preco to ucitelia vacsinou nechcu ucit, je, ze s ucenim small frame od zaciatku je daleko viac problemov nez s ucenim large frame (chce to daleko podrobnejsie instrukcie). Takze je jednoduchsie do ziaka hustit large frame, potom middle a napokon small (napokon to aj trva dlhsie, co je pre ucitela tiez vyhodnejsie), alebo ho nechat, az mu to dojde samo. Predpokladam vsak, ze taky Wu Yuxiang, Wu Quanyou a dalsi z tych prvych generacii zacali rovno malym frame (ale je to wild guess).

Posléze ve cvičení dochází k natahování zadní nohy a rotace pasu se díky tomu více ukrývá. Není tak znatelná pro pozorovatele, ale cvičenec ji pociťuje stejně. V malém řádu, o tom z vlastní zkušenosti nevím nic, což je pochopitelné, jsou další změny v chápaní tohoto kruhu. Mluvím teď hlavně o fyzickém provádění, tzn. jak provádět pohyby, aby podporovaly rozvoj příslušných vlastnosti. Je samozřejmé, že když člověk bude cvičit pohyby z velkého řádu, tak se časem dopracuje i ke střednímu i malému kruhu a v té sestavě to mít bude.

Hoj, hoj.

Ovšem pokud chce více procvičit a zaměřit svou mysl je dobré cvičit pohyby, které to usnadní. Pohyby ve středním řádu jsou prostě takové, které podporují více rozvoj např síly než ve velkém řádu, které více podporují rotace. Lepší je asi říct způsob provádění pohybů. Vlastně se jedná pořád o jednu a tu samou sestavu,že.

Oficialne je xiao jia (small frame) Chen stylu uplne odlisna a samostatna tradicia (pohladaj na webe video Chen Peishan(a), ak chces vidiet), ale principialne nie je na to dovod - mas pravdu, ze dolezite veci su o tom, ako je to robene vovnutri.

Mám o Pavelaka kazetu s jeho učitelem na Chen a s českou žačkou tohoto mistra je to sice Chen, ale je na tom vidět, jaké instrukce nejspíš žačka dostává. Velice nízky postoj, obě kolena výrazně pokrčená, pomocí nohou se snaží rotovat pasem, je to úplně jasný velký řád. Je to už starší záznam, jsem docela zvědavý, jak cvičí dnes. Ze cvičení mám zkušenost, že nejvýraznějšího pokroku se dosahuje, když je mysl koncentrovaná na určitý způsob provádění v závislosti na urovni na které cvičím. Prostě každý frame dává do popředí tu složku, na které mu záleží, ale to neznamená, že ty druhé dvě tam nejsou.

Hoj, hoj, tak, tak.

Hlavně proto, aby se žákovi dovednosti rozvíjely v souladu - vnějšek, vnitřek. Ovšem nemá cenu předbíhat. Ty pohyby a následné korekce jsou prostě vymyšlené tak, že sami tělo a mysl naučí vše potřebné. A mám takový pocit, pokud někdo začne hned cvičit např. malý frame, tak proto, že tomu vůbec nerozumí ani on ani učitel nebo na to má, díky předchozím zkušenostem nebo cvičí různá průpravná cvičení, které udělají příslušný rozvoj v těle místo cvičení sestavy. Což si myslím, že je moc dobré. Cvičit různé drily, které se postarají o rozvoj vlastnosti a pak teprve přejí ke cvičení sestavy. Je to sice nuda, ale o to zajímavější je to potom.

Diky za dobry mail.

Zdravi
Miro

[paja]

zajimalo by me tema neijia vs alkohol a sex

[Anonymní]

...nikdo nic???

[pavela]

zajimalo by me tema neijia vs alkohol a sex

A co jako, chlast slast(pocit vnitřní energie po panáku akutolu(Er Guo Tou) je velmi intenzivní. A sex, pohoda, dokonce si ještě občas vzpomenu jaký to bejvávalo...

[Anonymní]

Miro v clanku nasal
Yi [i, „zamer“], intention, je proste zamer, sustredenie na okolity subjekt ci objekt.

Takze jen jedna takova doplnujici otazka...Pokud jsem to tedy pochopil spravne (coz jsem urcite pochopil! ) tak "Yi" je nebo vlastne by melo byt neco cemu se v Buddhismu rika "bdele soustredeni", ze?
A pokud ano pak by to znamenalo, ze toto "Yi" by jsme se meli snazit udrzet v kazdem okamziku sveho zivota....cimz se vlastne cviceni Bojoveho Umeni zmeni na urcity druh nabozenstvi. A jakmile se tak stane pak....pak by vetsina principu mela byt mnohem snazsi k pochopeni!

Jinymi slovy pokud se chcete dostat "hloubeji" pak je pro Vás kombinace Buddhismu ci Taoismu (ale nemam zde na mysli jen pouze jakousi "intelektualni uroven"; i kdyz ta ma take sve misto) spolu s Bojovymi Umenimi - Povinnosti!!!!!!!!!!!!!!!!!

[Fireball]

Nedalo by sa Yi skôr chápať ako myšlienka, teda to na čo práve myslím idem práve urobiť; teda, že Yi ovláda Qi - tam kde je myšlienka je energia, teda kde ide naša myseľ ide aj energia a ak ide do techniky tak potom táto technika nemusí byť robená fyzickou silou (asi Li)?

Pat

[Anonymní]

Chen Xiaowanga nejako nezbožňujem, videl som zopár ukážok a nebolo to "to pravé orechové"...ťažiť len z mena a predchodcov sa nedá, treba aj seriózne cvičiť...tým ho nechcem zhadzovať, no v číne o ňom nejako nepočuť...
v ostatnom máš takmer úplnú pravdu, treba naozaj makať aj v internal wushu, inak je to na prd...

no jo kdyz se odstehoval, tak ho nikdo neprotezuje jako treba Chen Zhen Leie, ktery uci pulku Ciny, presto ma Chen Xiao Wang docela prosperujici skolu v Chenjiagou.

KDO PROTĚ®UJE Chen Zhenleie??? To by mě moc zajímalo. Konkrétně prosím...

no, konkrétní jména asi nepadnou ale běhěm mého pobytu v Číně jsem si všiml, že je ho (a jeho stylu) tam všude plno, narozdíl od ostatních Budhových bojovníků. Čím to tedy asi bude, možná tím, že do jeho školy se vysílali oficiální vyslanci měst, kteří se u něj učili a předávali jeho učení dál (nic proti), u jednoho takového jsem cvičil a byl jsem velmi spokojen (jeho propojení forem sestav a tui shou bylo fenomenální) takže si prostě myslím, že podíl vlády na jeho popularitě asi nebude nepodstatný.
Asi to nebylo přesně to co jsi čekal, ale já jen hodnotil situaci, v souvislosti s osočováním nějakého mistra, jak je na BU.cz dost zvykem

[Miro]

Ahoj Max,

sorry, nestiham...

Miro v clanku napsal
Yi [i, „zamer“], intention, je proste zamer, sustredenie na okolity subjekt ci objekt.
Takze jen jedna takova doplnujici otazka...Pokud jsem to tedy pochopil spravne (coz jsem urcite pochopil! ) tak "Yi" je nebo vlastne by melo byt neco cemu se v Buddhismu rika "bdele soustredeni", ze?

Ehm, ten intention som tam umyselne dal iba jednou vetou, pretoze pustit sa do toho by znamenalo napisat prinajmensom dalsi clanok. A som rad, ze si toho niekto vsimol a zareagoval na to.
Urob si maly pokus: sadni si do pohodlneho kresla a uvolni sa. A potom sa pomalicky snaz postavit. Co musis urobit este predtym, nez sa z tej stolicky ci kresla aktualne zdvihnes?

A pokud ano pak by to znamenalo, ze toto "Yi" by jsme se meli snazit udrzet v kazdem okamziku sveho zivota....cimz se vlastne cviceni Bojoveho Umeni zmeni na urcity druh nabozenstvi. A jakmile se tak stane pak....pak by vetsina principu mela byt mnohem snazsi k pochopeni!

Zmeni sa na urcity system, i ked to nemusi nutne byt system po formalnej stranke nabozensky. Bojove umenia same osebe su nabozenstvom - kde bojovy umelec je bozstvom poznania.

Jinymi slovy pokud se chcete dostat "hloubeji" pak je pro Vás kombinace Buddhismu ci Taoismu (ale nemam zde na mysli jen pouze jakousi "intelektualni uroven"; i kdyz ta ma take sve misto) spolu s Bojovymi Umenimi - Povinnosti!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nah, az na tu povinnost s mnohymi vykricnikmi. A nemusi sa jednat aktualne o Buddhizmus ci Taoizmus ako take (ci iba o ne), skor by som povedal, ze je to obecna ludska skusenot, poznanie, mudrost atd. ktore su v pozadi kazdeho systemu stvoreneho clovekom...

Dobry postreh Max, ale chcelo by to, onee, trochu viac... Co je intention? Co nim je a co nim nie je? Atd.

Zdravi
Miro

[Miro]

Pat,

Nedalo by sa Yi skôr chápať ako myšlienka, teda to na čo práve myslím idem práve urobiť; teda, že Yi ovláda Qi - tam kde je myšlienka je energia, teda kde ide naša myseľ ide aj energia a ak ide do techniky tak potom táto technika nemusí byť robená fyzickou silou (asi Li)?

aky vidis rozdiel medzi myslienkou a zamerom? Inak uz Mencius pisal, ze to ide obojako: Yi taha qi ale aj qi taha yi.
Co sa tyka zaveru, tri vnutorne "harmonie" (ci spojenia ci ako to prelozit) su:
1. xin, heart a yi, intention
2. yi a qi
3. qi a li, strength.
Takze z tretieho bodu vyplyva, ze qi vedie li. Co s Tvojou tezou, ze technika nemusi byt robena fyzickou silou? Cim je potom robena?

Maj sa
Miro

[hrom]

Ahoj,

na to, abych zvedl ruku, můžu "myslet" třeba celý den a nestane se to. Přesto vím, jak jí zvednout okamžitě. To je ten záměr nebo řekněme "vůle". Nemusím myslet na to, co chci udělat. Spíš to má něco společného s pocitem. Musim to chtít. Myšlenka může předcházet nebo doprovázet.
Snad jsem se do toho moc nezaplet. Tady se pojmy a dojmy lehce překrývají. Přesto bych rád znal i vaše odpovědi.

[Mantis]

Také vás po delší době zdravím

Je to ale zamotaná diskuse o pojmech.
Zvednout ruku bych spíše nazval "záměrem", pod "vůlí" cítím něco malinko jiného, ale to je fakt asi o osobním náhledu.
Je ale pravda, že nemusím myslet, abych zvedl ruku. Na druhou stranu -vědět, myslet apod. je záležitost hlavy (mysli, mozku apod.), ale pohyb rukou je záležitostí těla - ruka sama nemyslí. Rychlejší reakce jsou záležitostí nervové soustavy, ale bez vazby mozek-ruka se tato prostě nepohne.
Podívejme se na to ale jinak. Představme si určitou konkrétní situaci a pokusme se na ni rychle reagovat konkrétním sledem technik. A poté uděláme to samé s tím, že si nejprve své pohyby projedeme myslí a pak teprve to uděláme tělem.
Bylo prováděno mnoho pokusů, které potvrzují, že druhá možnost je mnohem lepší - možná rychlejší, ale určitě kvalitnější - vím to i z vlastní zkušenosti.
Myslím, že v konečném důsledku, mysl musí předcházet akci. Pořadí bych měl asi takové: záměr, mysl, čin a volný element je vůle (vytrvalost - opravdu to chci?). V BU se totiž ta mysl rychle stírá tréninkem - už nemusím na tu techniku myslet, ale to vlastně potvrzuje, že jsem na to určitou dobu myslet musel = mysl předchází činu. Vzpomínám na neuvážené údery WT/VCH s vytočeným loktem. Pokud to neumím s dělám to na plnou rychlost jen podle toho, že už jsem to viděl - tedy záměr a čin, pak si můžu pěkně pohnout s loktem. Ta mysl tam totiž byla a to v době, kdy jsem se na každý pohyb soustředil, aby byl správný.
Složitě to popisuji, ale každý tady to sám zažil
A o tom to je, co je zažité, to je v pohodě.

Ale opět, je to můj názor a tak to zdaleka nemusí být pravda.