Byl jsem také jedním z oslavujících (diváků ) na WTD v Písku a rád těm, kteří se toho nemohli zúčastnit, také něco povím, spíše ze svých dojmů a zážitků. Předně bych chtěl říci, že to byl výborný nápad něco takového uspořádat a myslím si ( a věřím, že to nebude jen můj pocit), že záměr této akce – uspořádat neformální a nesoutěžní setkání různých škol a i jednotlivých cvičících tai chi byl naplněn vrchovatě. Celý ten den – jak v kulturním domě při ukázkách, tak potom odpoledne v ALKASu – to na mě působilo uvolněnou atmosférou a zdálo se mi, že tak to mohlo působit i na předvádějící. Přestože nejspíš mezi nimi byli ti, kteří před takovým množstvím lidí cvičili úplně poprvé (vím z vlastní zkušenosti, že to není tak úplně jednoduché se v podobných případech vyrovnat s trémou) a také třeba jsou i někde na začátku svojí Cesty v tai chi, zdálo se, že díky té celkové atmosféře, ale hlavně tím, že do toho dali kus svého srdce (vždyť přece šlo o oslavu jejich oblíbeného cvičení tai chi), tak to bylo moc fajn a sympatické. Sifu Hušek ve svém úvodním slově naznačil, že by si přál, aby to byla oslava tai chi, právě tím pohybem tai chi – řekl bych, že se mu to splnilo. Moc se mi také líbilo, že tam byli lidé, kteří třeba vůbec nějaký čas předtím asi ani nepředpokládali, že vystoupí a bylo od nich hezké, že se ukázkou svého cvičení k této oslavě tai chi připojili. K nim patřil např. sifu Ivan Rzounek a také sifu Zdeněk Kurfüst, který po návratu z náročného pobytu u svého učitele a jak sám uvedl, že spal předtím jen 2 hodiny, by se možná raději viděl spát v posteli
, ale přesto se zúčastnil a pěkně zacvičil. Díky jim všem.
Pro mě osobně tato akce byla svátkem dvojnásobným. Jednak jsem měl možnost vidět zajímavé ukázky cvičení (a to nejen tai chi), unikátní filmové ukázky cvičení některých čínských mistrů ( Cheng Manching, rodina Tung, mistři stylu Čchen), vyslechnout si zajímavé povídání sifu Radka Koláře o stylu Čchen – to mi pomohlo se v historii a i principech tohoto základního stylu taiji zase o něco lépe zorientovat. Také nesmím zapomenout na pro mě moc potřebnou a zajímavou přednášku o svalech a šlachách Hanky Trhlíkové. A tím druhým svátkem pro mě bylo to, že se mi podařilo aspoň chvilku pobýt a i promluvit s takovými osobnostmi jako je sifu Jiří Hušek, sifu Ivan Rzounek a sifu Zdeněk Kurfüst . No a aby to nebylo málo, tak jsem náhodou celou dobu cvičení v kulturním domě seděl vedle sifu Du Fu Kuna ( snadno můžu totiž doložit, že ta šedá, skoro holá lebka na fotkách vpravo vedle sifu patří mě)
. Věřím totiž , že už jen pobyt blízko takového člověka hodně dává, takže mi vůbec nevadilo, že nerozumím čínštině, kterou se bavil se svými žáky. Jestli nevystoupil a nic neukázal, tak asi k tomu nějaký důvod měl, takže věřím Pavelovi, jak to tady vysvětlil a je třeba to respektovat.
Takže mě tato akce hodně dala a všem, kteří se na přípravě a zdárném jejím průběhu podíleli tímto moc děkuji. Už teď se těším na příští ročník.
Honza Janout
