ropucha píše:
ad 2 Základním principem pozitivismu je vycházet z daností, faktů, z „pozitivního“, a odmítat jako zbytečné všechny úvahy a všechna tázání, která tuto pozitivitu překračují. Pozitivismus omezuje filosofii a vědu na říši jevů. Jediné, čeho jsme schopni, je za prvé konstatovat fakta daná formou jevu, za druhé pokusit se je uspořádat podle určitých zákonů a za třetí z takto poznaných zákonitostí předvídat budoucí jevy a podle nich se řídit. Vědět, abychom mohli předvídat: To je smysl každé vědy. Pozitivismus odmítá metafysiku. Pozitivistický vědec tedy metodologicky vychází z těchto premis.
Trochu nám to tu filozofovatí, ale začal jsem s tím já, přiznávám.

Ale možná se tím pár věcí vyjasní.
Pokud zůstaneme u čínské medicíny, tak ta vychází z taoismu. Taoismus nezná metafyziku, také se zabývá pouze říší jevů. Neklade takový důraz na objektivitu při konstatování fakt, tedy nevytrhává jevy z jejich kontextu, je přístupný subjektivnímu vnímání a díky tomu nazavrhuje data získaná změněným (nebo rozšířeným) vnímáním. Tím konstatuje poněkud odlišná fakta, protože přístup k selekci jevů ovlivňuje i jejich interpretaci.
Co se týká zákonitostí, tak ty vyvozuje jednoduché a abstraktní (teorie jinu a jangu, pěti prvků atd.), ale velmi variabilní a aplikovatelné na širokou škálu jevů. Navíc takto obecně a prostě formulované zákonitosti nechávají volnější pole i cítění a intuici. Aplikované tradiční vědy jako akupunktura nebo astrologie jsou poznamenány tímto přístupem a kladou na své adepty vysoké nároky nejen v oblasti teoretických znalostí, ale i rozvíjení vnímání, intuice, cítění atd.
Rozdíl je tedy právě v metodě, přičemž obě mají své výhody a nevýhody.