Zdravím, osobní trénink když sem byl ještě na škole,sem jel každej den kromě středy,nejdřív jsme s kamarádama nechávali volnou Neděli,ale to se nám jevilo jako ztráta volnýho dne,tak jsme to přesunuli na Středu
Každý ráno jsem chodil cvičit před školou po ranní půlhodinove meditaci na hodinku cvičit Čchi-kung spíš Wai tia,Tai ji ,lehce sem se protáhl.Odpoledne po škole jsme chodili od asi 16hodin do večera(20-21hod.)zase cvičit,posilování v postojích,techniky ruk,noh,skoky,nejaké ty sestavy,formy,akrobacie,strečink,mimo toho jsme minimálně hodinku věnovali nácviku nějakého kungu,železná předloktí,později železnou pěst a dlaň a jako závěr uvolnění strečink,nějaké to dechové cvičení,Čchi kung.
O výkendech a hlavně o prázdninách jsme byli schopni protrénovat od 7-12hod a 17-21hod hromadu věcí.Tohle sme jeli převážně v letním období,ale i v zimě jsme chodili na sníh a cvičili sme do půl těla nebo jen ve vestách.V tomhle šíleným sledu jsme to dokazali jet asi 2roky,po škole přišla práce,později jiný i rodiný starosti,téměř každej přestal mít o BU zájem,takže jsme zůstali s kamošem jen dva.Teď se snažím zacvičit alespon 3x do tydne,mimo posilování co jedu každý druhý den.
No ale občas se mi zdá že jak jde život tak sebou nabaluje čím dál víc starostí a situací,a něco se z toho cvičení vždycky musí vypustit,aby človek stihl ty jiný povinosti ,takže se nejaké to umění jaksy vytratí,klouby na rukach pokryje nová kůže měkká jak novorozencův zadek,naštěstí se dá vše rychle vrátit zpatky aktivním cvičením a motivací při vidině uplynulích,předešlých úspěchů.
Pokud bojové umění nebereš jen jako pohyb,sport,ale jako styl života,podstatu své existence,dalo by se říct,že cvičíš 24 hodin denně,záleží na tom jak to kdo chápe...