karate se dá určitě cvičit osamoceně a venku. Má to své přínosy, ale jen do jisté doby. Podle Tvých slov Tě karate zaujalo až v posledních letech. To mi připadá, jakoby jsi nahlédl pod pokličku skutečného karate a ono Ti to vzalo duši. Člověk pak začne opravdu studovat, ale... nevím jak to cítíš Ty...
Jak tu psal někdo přede mnou : karate se musí pochopit.
Na spoustu věcí přijdeš sám, když je budeš opravdu studovat. Ale s každým řešením vyskáče pětinásobek otazníků. A v tu chvíli přijde rozumná potřeba se někde učit (ano, pak to procvičuj venku).. ale někdo Tě musí vést. I s prvním danem budeš stále dítě, které půjde ve šlépějích svého otce.
Ale asi chceš "radu", mohu-li to tak nazvat. Rada je obousečná zbraň... psal jsi o seminářích - toho bych se držel (pokud jsou to kvalitní semináře). Jenže pak zjistíš, že každý to učí trochu jinak... ale to už je na dlouhé psaní. Osobně si myslím, že semináře Tě nahoru vytáhnou, takže by se hodilo několik sparring parťáků a můžeš se do toho dát.
Metodika tréninků je Tvá druhá otázka. Asi je Ti jasný, že tohle je strašně individuální. Když se podíváš na sportovní karate, metodika evropských klubů dávno předběhla japonce. Pokud chceš kvalitní metodiku na sparring, zkus se dostat na seminář Jana Tučka.
Pokud chceš tradiční metodiku, najdi kontakt na nějaký klub JKA, fudokan nebo ČATK. Velmi slušná metodika bývá také v knihách. V češtině moc nejsou, ale dají se obstarat, když jsi ochoten zainvestovat.
Určitě si teď myslíš "to mi toho, blb, řekl"
![Usmívající :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)
Přeji Ti, ať se to daří k Tvému nejlepšímu pocitu.
Sob