Kalaripayat

[nganasan]

KALARIPAYAT - "Když se oči stanou tělem"

Jedno z nejstarších bojových umění Kalaripayat pochází z jižní Indie, státu Kerala. První dokument o existenci tohoto systému pochází z 12. století, skutečné stáří se však odhaduje až na 3 tisíce let. Řada bojových a meditačních technik a principů kalaripayatu se objevuje už v prastarých klasických hinduistických a ajurvédských textech. Jeho praktiky jsou přímo svázány s původním indickým učením o boji (Dhanur Veda) a o medicíně (Ayurveda). Hlavními elementy je tělesný trénink, boj se zbraní i beze zbraně, dýchací cvičení, vyšší formy meditace a specifická zdravotní péče.



Techniky kalaripayatu vytvářely generace Guruů staré Indie. Za prvního představitele a zakladatele uceleného systému se považuje Parasurama. Oficiálně zavedl tzv. „gurukkal“, předávání tradice z generace na generaci a z učitele na žáka, které se praktikuje dodnes. I přesto, že je kalaripayat přímo svázán s kastovní hierarchií hinduismu, zůstává přístupný a otevřený žákům obou pohlaví a všech náboženských vyznání i původu.

Slovo „kalari“ pochází z malayalamštiny (jazyka Keraly) a znamená „bojiště“. Používá se také pro název místa, kde se kalaripayat cvičí a praktikuje. Kalari v minulosti představoval rovněž posvátné místo, kde sídlil ochranný bůh či bohyně. Toto místo a jejich stavba měla pevná pravidla. Ku příkladu vchod musel mířit na východ, podlaha měla dané přesné rozměry do stran i do hloubky země, stěny museli mít určitou tloušťku i výšku. „Payattu“ se překládá jako trénink či praktika cvičení jež se pro studenta/bojovníka stává každodenní zvyklostí. Spojení lze nalézt také v Sanskrtu ve slově „Khaloorika“ znamenající „místo, kde se cvičí se zbraní“. Kombinace fyzického cvičení a práce se zbraní v rámci systému Kalarit se nazývá Kalaripayat. Specifický styl tohoto bojového umění je ovlivněn kulturou a zeměpisným i historickým pozadím. Členitá a kopcovitá krajina Keraly plná džunglí vyžadovala co nejlehčí výzbroj, rychlost a hbitost a byla vhodná spíše pro menší skupiny bojovníků nežli početný kontingent armády. V jižní indii existují desítky různých interpretací. Obecně se dělí geograficky na severní a jižní Keralu. Všechny směry se však v základech shodují.



Kalaripayat se tradičně učí od raného dětství. Začíná se základním tělesným cvičením „meippayattu“, které se kombinuje s celkovou tělesnou masáží různými oleji. Toho několikaleté stádium má za úkol připravit tělo k budoucím bojovým praktikám. Jakmile je tělo nachystané, přistupuje student k první zbrani, kterou je dlouhá tyč. Při práci s každou zbraní probíhá nejprve rituální individuální cvičení a teprve po něm následuje boj s protivníkem. Dalšími stádii boje se zbraní je krátká tyč, krátký nůž, meč se štítem a bez štítu, zahnutý dlouhý nůž, palcát, oštěp a tzv. „pružný meč“ urumi (dlouhý meč vyrobený z měkkého pružného kovu, nošený obtočený kolem pasu, připomínající tuhý bič). Paralelně pokračuje trénink boje beze zbraně spolu s dýchací a meditační technikou. Důležitým a tajným učením je marmmam, studium tělesných bodů, které vedou při zásahu k paralýze nebo smrti či se naopak využívají k léčení nemocí a hojení ran.



Hinduismus, neoddělitelně svázaný s kalaripayatem, se projevuje v oblasti duchovní, kdy bojovník čerpá odvahu a mentální sílu od bojovných bohů (Ráma, Višnu, Garuda), učí se od nich dokonalosti a posvátným technikám (např. Aparajitha – umění nikdy neselhat). Fyzicky se řada poloh a postavení těla zakládá na pozicích a pohybech nejrůznějších zvířat jižní Asie jako je ku příkladu ještěrka, slon, divoké prase, kohout, had, ryba, kůň, které mají také svůj symbolický význam.



Kalaripayat stejně jako většina východních bojových směrů není určen k útoku, nýbrž k sebeobraně. Do detailu propracované učení buduje osobnost i charakter člověka, jeho vytrvalost, disciplínu i pokoru. Ovlivňuje zároveň tělesné i duševní zdraví a rozvíjí postřeh a inteligenci. Filozofie kalaripayatu provází studenta a bojovníka po celý život. V dětství se zaměřuje především na fyzické cvičení, v dospělosti a ve stáří se poznatky prohlubují a člověk směřuje k duchovnímu růstu a moudrosti. Jeho učení a růst nikde nekončí.

[nganasan]

Dostal jsem pozvánku na tuto akci. Pouze předávám, protože by to třeba někoho mohlo zaujmout. Nejsem znalec tohoto umění, takže nejsem s to odpovídat na Vaše dotazy. Jen předávám dál, co se ke mně dostalo:

Dobrý den,
srdečně Vás zveme na v Čechách, ale i v Evropě, vzácné představení jihoindického bojového umění kalaripayat obohacené o klasický indický tanec bharata natyam. Vystoupení je více choreografií a pohybovým představením za doprovdu na perkuse než bojovým sportem. Bruselská skupina, která bude předvádět tento druh nejstaršího bojového umění v Praze, je jediným držitelem licence od Indického institutu v Kerale. O výuku v jejich škole má zájem vedle příznivců bojových systémů především velká skupina tanečníků a herců pohybového divadla. Mezi studenty patří také slavná belgická taneční skupina Ultima Vez. Více podrobností naleznete níže.

Těším se na setkání při představení 30. listopadu v Divadle ABC,

Jana Tomášková - I.A.M.
Salvátorská 10, 110 00 Praha 1
Tel: +420 602 255 961
Fax: +420 296 327 766
jana@iam.cz, www.iam.cz


K A L A R I P A Y A T

Vallabhatta Kalari Brussels:
Koncert zbraní – Weapon Concert

jihoindické bojové umění a klasický tanec

30. 11. 2004, 20:00 h, Divadlo ABC, Vodičkova 28, Praha 1

Vstupenky jsou v prodeji v pokladně divadla PO-SO 11.00 – 19:00 hod,

tel: 224 215 943, divadlo.abc@ecn.cz, www.divadloabc.cz. (250,-, 350,-, 420,-, 520,-)

[nganasan]

Informace můžete nalézt na stránce
http://www.vallabhattakalari.com/

Pár obrázků:

[frajerKokoMihule]

Kalaripayat se tradičně učí od raného dětství. Začíná se základním tělesným cvičením „meippayattu“, které se kombinuje s celkovou tělesnou masáží různými oleji.

Bojova umeni kombinovana s masazi vonnymi oleji(bezpochyby od slicne Indky), to je moje! Ti Zaponci a Cinani byli bez fantazie.

A to uz vubec nemluvim o soucasne zapadni praxi, kdy misto aby se cvicenci po treninku tema zenskyma nechali masirovat, tak je zvou, aby se tloukly s nima, a jeste jsou na to hrdi, jak jsou progressivni. Hold, takova (civilizacni) degenerace, to neni zadny med.