Ahoj Jinshene,
omlouvám se, že odpovídám tak pozdě. Začnu to trochu zeširoka.
1) Já a Taiji
I když se věnuji taiji již nějakou tu řádku let, nikdy jsem taiji nedělal taiji ambicí dosáhnout úrovně, kdy bych ho byl schopen opravdu použít ve fightingu anebo reálném boji.
Pro mne osobně taiji jsou hlavně principy a cesta k jejich dosahování.
Ale dosáhnou v taiji úrovně, kdy je člověk ve velké míře schopen použít principů taiji v boji vyžaduje mnohonásobně více času, energie a také schopností, než jsem měl a mám možnost tomu věnovat.
Pokud by mým cílem bylo dosažení reálných bojových dovedností, tak bych určitě dělal něco jiného než taiji. Něco, kde cesta k tomuto cíli může být o dost rychlejší kratší.
Při svém cvičení taiji se zaměřuji na to, kde jsem schopen pracovat s principy taiji. Pro mne to jsou například základní cvičení, taiji forma, nesoutěžní tuishou, ...
Dalším důvodem, proč se nevěnuji taiji se zaměřením na soutěžní sparingy a poměřování s jinými BÚ je riziko zranění.
2) Riziko zranění
Správně píšeš, že při soutěžním poměřování a nácviku reálnějšího boje, člověk musí počítat s nějakým tím zraněním.
Postoj k riziku zranění se myslím často mění s věkem a s tím spojenou změnou priorit.
Když je člověku dvacet, tak nějaké riziko zranění často až tak neřeší. Ve dvaceti se také zranění také hojí podstatně lépe, než když jsi starší.
Před časem jsem četl v magazínu LN rozhovor s desetibojařem Romanem Šebrlem krátce po ukončení jeho sportovní kariéry.
Jedním z hlavních důvodů, že skončil se soutěžením, byly zranění.
Roman Šebrle :
"Jenže tak po té třiatřicítce jsem měl najednou čím dál častěji nějaké zranění."
"Rozdíl byl v tom, že když jsem se zranil v pětadvaceti, rychle jsem se dostal zpátky do původní formy."
"Kdežto v pětatřiceti jsem se na tu úroveň jako před zraněním už nikdy nedostal."
http://www.lidovky.cz/roman-sebrle-supe ... -media_mctMne je ještě o dost více a za sebe můžu říct, že i vyšším věkem se to nelepší.
3) Netoutěžní taiji tuishou versus CPH, sparringy
Pro mne základní rozdíl mezi nimi je v tom, s jakým cílem to dělá.
Zjednodušeně řečeno, cílem CPH a všech různých sparringů je vyhrát v rámci stanovených pravidel.
Cílem nesoutěžního taiji tuishou je pro mne práce s principy taiji.
Tedy hlavní důraz není na výsledek (kdo vyhraje/prohraje), ale na proces, tedy jak.
Samozřejmě je to často něco subjektivního. Ale za sebe se snažím při cvičení nepoužívat více fyzické síly a rychlosti, než člověk se kterým cvičím.
4) Tvůj první dotaz
Jinshen píše: Těžko se snažit "vyladit" např. zatažení/strhnutí když jsi se nesnažil strhnout např. za ruku někoho, kdo klade alespoň nějaký odpor. Nebo jinak, jak procvičíš např. princip "following - následování" pokud se oba partneři nesnaží "vyhrát" = nechtějí použít sílu a partnera přetlačit = není žádná síla, kterou bys mohl následovat? Jaký máš na tohle názor ty?
Myslím si, že vždy je nějaká síla, napětí. Jiná věc je, jestli jsem to schopen vnímat a hlavně nějak využít.
Další možností je zkusit si otestovat reakci partnera na použití "velmi malé" síly a reagovat na jeho reakci.
Pokud je ale o dost lepší, tak to na něho nebude moc platit.
Jednou z nejsilnějších a nejzajímavějších dovedností v taiji je pro mne schopnost neutralizace.
A to nejenom jako vyrovnání se se s vnější sílou, ale i s tím spojený přechod do výhodnější pozice.
To jsou vše věci, které nemá moc smysl teoreticky popisovat, pokud to člověk sám na sobě nepocítí.
Já osobně jsem to ale bohužel schopen ukázat/demonstrovat jenom do určité úrovně vnější síly. A ne v nějakém reálnějším sparingu.
5) Tvůj druhý dotaz
Jinshen píše:Bohužel tvá pointa mi uniká, nevím co má s naší diskuzí společná linie Feng Zhiqiang -> Chen Zhonghua ->Pavel Codl? Můžeš mi vysvětlit prosím?
Citoval jsem následující názor velmistra Feng Zhiqiang na to jak se má cvičit tuishou.
Yvan píše:Otázka :
A co fighting/bojování?
Odpověď :
I když bojové umění je o boji, při cvičení bychom neměli myslet na boj.
Schopnosti bojovat člověk získává přirozenou cestou po určitém čase správného cvičení.
Člověk by měl cvičit Neigong (vnitřní metody), drily, tuishou.
Tuishou by se mělo cvičit spolupracujícím způsobem. Abychom získali dovednost Zhi Bi ("poznání soupeře"). Bez jakékoliv myšlenky na boj.
Pak by měl člověk také cvičit jednotlivé pohyby a jejich aplikace, volné techniky, práci nohou.
Moje vysvětlení :
U všech odborných tvrzení je důležitá autorita a odbornost člověka, který toto tvrzení vyslovil.
Jinou váhu a věrohodnost bude mít názor na nějakou otázku z teoretické fyziky od obyčejného studenta a jinou od nositele Nobelovy ceny za fyziku z toho oboru.
Já jsem v taiji něco jako ten obyčejný student ve fyzice.
A velmistr Feng Zhiqiang je v taiji něco jako ve fyzice nositel Nobelovy ceny.
Navíc je velmistr Feng Zhiqiang přestavitelem linie taiji, kterou u nás zastupuje Pavel Codl.
A Pavel je myslím člověk, který se v Česku asi nevíce zaměřuje na bojové aspekty taiji.
Ale ked som si to nakoniec vyskusal, tak sa potvrdili. Je tazke si priznat, ze nieco comu sa poctivo venujes dlhe roky je vlastne shit a clovek, ktory ta to uci, ta len okasliava a nenapadne manipuluje, co sa pri tcbu zda byt dost rozsirenym javom. Vdaka za triezve prispevky, ktore v podvedomi vyvolavali pochybnosti, aj vdaka tymto pochybnostiam som bol ochotny experimentovat a nakoniec najst svojho terajsieho ucitela, ktory mi pomohol dostat sa tam kde teraz som.
Jedine co me napada je, ze jsou jeste dve podkategorie a to: loose a fix step, pricemz me se teda fix step vubec nezamlouva. Jak kdo koho dostane v CPH na zem je jen na nem, paklize dodrzi pravidla. A ze to vypadalo jinak, mi prijde logicke, pocitam, ze jsi asi necvicil Chen style. Video s aplikacemi pekne. Aplikace jsou v podstate v kazdem stylu podobne, ci uplne stejne. Nic vic nemohu hodnotit, pac tento styl neznam.
