od mysmys » stř 30. bře, 2016 0:37
Džigoró Kanó: Džúdó mimo dódžó
Soutěže v džúdó mají svoji smysluplnou myšlenku, že ponaučení nalezené v zápasech najdou uplatnění
nejen v budoucím tréninku, ale ve světě všeobecně. Zde bych chtěl poukázat na pět základních
principů a krátce ukázat, jak fungují ve společenských oblastech.
Prvním z nich je zásada, která říká, že člověk by měl věnovat velkou pozornost na vztah mezi sebou a
ostatními. Například, před provedením útoku, je třeba si všimnout váhy svého protivníka, postavy,
jeho silných stránek, temperamentu a tak dále. Nicméně je třeba si být vědom svých vlastních silných
a slabých stránek, kriticky zhodnotit své okolí. V dobách, kdy byly zápasy prováděny venku, bylo třeba
zkontrolovat prostor pro takové věci, jako kameny, příkopy, stěny a podobně. V dódžó jste si vědomi
stěn, lidí nebo jiných potenciálních překážek. Jestliže je vše pečlivě sledováno, pak budou zřejmé
správné prostředky k poražení soupeře.
Druhý bod má co do činění s převzetím iniciativy - vedením. Hráči deskových her jako jsou šachy, se
učí strategii, jak provést tah, který naláká druhého hráče se pohybovat určitým způsobem. Tento
pojem je zjevně použitelný jak pro džúdó a tak v našem každodenním životě.
Stručně uvedeno třetí bod je: Nejvyšší možnou měrou zvažujte, jednejte rozhodně. První věta úzce
souvisí s prvním bodem nahoře, to znamená, že člověk by měl pečlivě vyhodnotit svého protivníka
před provedením techniky. Provedeme-li to, tak automaticky následuje rada v druhé větě. Chcete-li
jednat rozhodně, znamená učinit bez váhání a bez druhé myšlenky.
Poté, co bylo ukázáno, jak postupovat, bych nyní rád poradil, kdy přestat. To může být provedeno
jednoduše. Když je dosaženo předem určeného bodu, je na čase přestat uplatňovat techniku, nebo
cokoliv jiného.
Pátý a poslední bod evokuje podstatu džúdó. Je obsažen v pořekadle: Vykračováním po jednoduché
cestě se nestáváte ani suveréním svým vítězstvím ani zlomeným svou porážkou, nezapomínáte na
svoje ovládání a opatrnost, když vše je klidné nebo se stává postrachem, hrozí-li nebezpečí. Zde je nepřímo uvedená výtka, že pokud se necháme unést úspěchem, porážka bude nevyhnutelně
následovat vítězství. To také znamená, že člověk by měl být vždy připraven na boj dokonce i v
okamžiku, když právě dovršil vítězství. I když okolí či podmínky jsou v klidu nebo jsou rušné, měli byste
vždy být schopni je zužitkovat jakýmikoliv prostředky, které máte po ruce, abyste dosáhli svého cíle.
Student džúdó by měl mít v mysli těchto pět principů. Jejich uplatňovaní v práci, ve škole, v politickém
světě nebo jakékoliv jiné oblasti společnosti bude provázet zjistění, že výhody z nich jsou skvělé.
Abych to shrnul, džúdó je duševní a fyzická disciplína, jehož trénink je snadno použitelný pro řízení
našich každodenních záležitostí. Základní princip džúdó, ten, který řídí veškeré techniky útoku a
obrany, je to, že bez ohledu na cíl je nejlépe dosaženo maximální efektivní využití mysli a těla pro
tento účel. Stejný princip platí i pro naše každodenní činnosti, pak vede k nejvyšší a nejvíce racionální
život.
Výcvik v technikách džúdó není jediný způsob, jak pochopit tento univerzální princip, ale je to způsob,
jak jsem já přišel k tomuto pochopení, a je to prostředek, kterým se pokouším osvítit ostatní.
Princip maximální účinnosti, ať už aplikován na umění útoku a obrany nebo ke kultivaci a zdokonalení
každodenního života, vyžaduje především, aby existoval řád a harmonie mezi lidmi. Toho lze
dosáhnout pouze prostřednictvím vzájemné pomoci a ústupků. Výsledkem je vzájemná pohoda a
přínos. Konečným cílem praxe džúdó je vštípit dodržování zásad maximální účinnosti a vzájemného
blaha a prospěchu. Prostřednictvím džúdó, mohou osoby samostatně i společně dosáhnout jejich
nejvyššího duchovního stavu, zatímco zároveň rozvíjejí svá těla a učí se umění útoku a obrany.
Džigoró Kanó v knize Kodokan Judo vydané v roce 1986 nakladatelstvím Kodansha International Ltd.,
Tokyo. Reprint 2013 ISBN-10: 156836539X
