od Raptor » pát 07. dub, 2006 10:30
Fajn, pátek je malá neděle, tak se pojďme mrknout na Teui Sau (Tui Shou). Budu mluvit jen o Yang Jia Taijiquan, protože to cvičím.
Ze všeho nejdříve bude asi nejlepší začít tím, co to Tui Shou vlastně je - Tui Shou je souhrnný název pro typ partnerských cvičení, sloužících k aplikaci a rozvoji principů Taijiquan. Jedná se o kratší či delší drily sestávající z různých kombinací technik Peng (odpružení), Lu (potažení), Ji (stlačení), An (odtlačení), Cai (škubnutí, stržení), Lie (rozdělení), Zhou (technika lokte), Kao (vražení do protivníka) a principů Ting (naslouchání), Dong (porozumnění), Sui (následování), Zhan (přilepení) a Nian (přilnutí). Tui Shou existuje hodně variant, nicméně se v zásadě se dá rozdělit na cvičení statické a za chůze a dále cvičení jednou rukou a oběma rukami.
Pokud jde o místo Tui Shou v systému Yang Jia Taijiquan, tak se začíná učit po zvládnutí dlouhé sestavy na základní úrovni a umožňuje procvičení dovedností a principů ze sestavy tak, aby se je student naučil aplikovat i proti partnerovi. Stejně jako všechno v systému Yang Jia Taijiquan, i Tui Shou má více úrovní, na každé úrovni se do Tui Shou přidá princip příslušející té které úrovni. Cvičení s partnerem má v systému stejně důležité místo, jako základy, zjemňující cviky, dlouhá sestava, rychlá sestava, sestavy ve dvojici, hei gong, sestavy se zbraní, doplňková cvičení, bojové aplikace a volný sparring.
Tak to byl exkurs do systematiky a teď přeskočím k historickému vývoji. V rodinném systému existovalo a stále existuje velké množství partnerských cvičení, které se zaměřují na rozvoj všech aspektů Taiji, tedy jak uvolněnosti, měkkosti, naslouchání, přilnutí, přilepení, následování a neutralizace, tak i síly, výbušnosti, dynamiky, rychlosti, načasování, přesnosti, atd, tedy všeho, co umožňovalo a umožňuje praktické využití Taiji v boji. Vzhledem k historickým záznamům lze pokládat za dostatečně prokázané, že se Yangům jejich trénink v praxi více než osvědčil ...
Yang Lu-chan a jeho způsob výuky vlastních synů je poměrně známý - oba začali se studiem přibližně v šesti letech, přičemž Yang Ban-hou chtěl spáchat sebevraždu a Yang Jian-hou se snažil utéct do kláštera, natolik byl jejich trénink brutální. Tahle rodinná tradice drsných tréninků zaměřený primárně na rozvoj principů a jejich aplikaci v boji pokračovala dál i ve dalších generacích rodiny a vyhla se až Yang Zhen-duovi a Yang Zhen-guovi, kteří měli bohužel tu smůlu, že se narodili deset a osm let před smrtí svého otce Yang Cheng-fua, takže neměli moc času na to, aby se od něj nebo kohokoli z rodiny učili.
V souvislosti s Yang Ban-houem a Yang Shao-houem se pravidelně uvádí, že byli výborní bojovníci, kteří však byli při výuce velmi striktní a neměli moc žáků, protože na tréninku docházelo často ke zraněním. Yang Jian-hou, mladší bratr Yang Ban-houa, byl sice ve svých metodách o něco jemnější, ale ani on neměl moc žáků a na své syny byl stejně tvrdý jako byl jeho otec na něj.
Takhle bych mohl pokračovat dál ještě docela dlouho, nicméně to podle mě stačí - z výše uvedeného je jasné, že pokud byl trénink natolik drsný, že docházelo často ke zraněním, mladí kluci se snažili utéct nebo se dokonce zabít, jen aby se vyhli takovému tréninku, a po absolvování tohoto tréninku pak patřili k elitě bojovníků (pokud vím, tak není žádný záznam o tom, že by kdy nějaký Yang prohrál souboj), tak to rozhodně nebylo zásluhou Tui Shou, jak je známe v jeho současné podobě
Tui Shou tak, jak se cvičí ve většině současných škol Taiji stylu Yang případně škol Taiji odvozených ze stylu Yang (tedy to cvičení, které spočívá v tlačení a odvádění tlaku), je zjednodušená a upravená verze původních rodinných partnerských cvičení na rozvoj principů, která byla zavedena do systému výuky nerodinných žáků v době, kdy začal Yang Cheng-fu učit na veřejnosti, tedy cca někdy po roce 1910. Důvodů pro zavedení zjednodušeného Tui Shou pro výuku veřejnosti bylo několik, přičemž nejdůležitější byly zřejmě následující důvody:
1. Yangové, stejně jako jiné rodinné klany s vlastním bojovým uměním (např. Xin Yi Quan rodiny Dai [neplést s Xing Yi Quanem]), se nehodlali dělit o způsob, jakým dosáhnout v rámci svého stylu maxima. Kompletní systém se vždy předával pouze v rámci rodiny, nerodinné žáky nikdy nenaučil žádný Yang celý systém.
2. S rostoucí popularizací se Taiji stávalo předmětem zájmu vrstvy učenců a obchodníků, do kterých nebylo lze mlátit tak jako v rodinném systému bez toho, že by o cvičení ztratili zájem a tím by rodině Yang vyschl pramen příjmů. S tím souvisela i nutnost zjednodušení tradičních rodinných cvičení, protože pro tyto lidi bylo Taiji pouze prostředek zábavy a relaxace a ne způsob obživy coby osobní strážci, ochranka, vojáci nebo učitelé bojových umění ...
3. Možná zde hraje roli i fakt, že po povstání boxerů na přelomu století si všichni uvědomili, že tradiční kung-fu proti střelným zbraním nic moc nezmůže, takže po tradičních stylech nebyla taková poptávka a bylo třeba je uzpůsobit a nabídnout něco, co přitáhne lidi ...
4. Yang Cheng-fu po roce 1910 cestoval po východní a jihovýchodní Číně podle toho, jak byl zván na různá místa. Většinou se zdržel na místě, kam byl pozván, pár měsíců, uspořádal několik seminářů a soukromých lekcí a pak cestoval dál. Vzhledem k tomu nebylo možno učit do hloubky cvičení, která jsou v systému až od určité úrovně pokročilosti prostě proto, že na to nebyl čas.
5. Po roce 1950 byly z Yang stylu vypuštěny téměř všechny dynamické prvky a Tui Shou bylo dále upraveno a zjednodušeno tak, aby vyhovovalo prezentaci Yang Taiji jako cvičení upevňující zdraví.
Když to shrnu, tak Tui Shou v podobě, v jaké se dnes leckde cvičí, vzniklo zjednodušením původního rodinného systému práce ve dvojici na začátku minulého století tak, že z něj zůstala ta část, se kterou se můžeme v Yang stylu Taiji běžně setkat. Je to moc příjemné cvičení, je to jistě užitečné cvičení, ale v systému je toho opravdu podstatně víc ...