taiji - překlad slova tuishou do češtiny

[Yvan]

I když je asi nejlepší některá slova nepřekládat, někdy se tomu nevyhneme.

Čínské slovo tuishou se do angličtiny překládá nejčastěji jako push hands nebo pushing hands.
Někdy také jako sensing hands.

Do češtiny se tuishou překládá jako tlačící ruce, tlačení rukama nebo tlačení přes ruce.
Setkal jsem se také s výrazem lepivé ruce. A název filmu "Tui shou", režiséra Ang Leeho, se v češtině uvádí jako Tlačit rukama.

Osobně stále více preferuji překlad tuishou jako tlačení přes ruce.
Tento překlad používá například Vít Vojta ve své knize "Umění tchaj-ťi čchuan", 2001.
Myslím si, že ze všech výše uvedených výrazů, nejlépe vystihuje to, o co při tuishou jde.

Má někdo jiné preference?

[sun]

Taky preferuji překlad "tlačení přes ruce".
Nic lepšího jsem zatím neobjevil.

[pm]

jen me napadlo, nejde v tuishou o odtlaceni/odhozeni soupere? tui totiz opravdu znamena tlacit, odtlacit, zda se mi, ze to nepopisuje cviceni, ale cil cviceni, ovsem taiji, jen napad.

[pavela]

推 tchui-tlačit
手šou=ruka
粘手 nianshou-lepící ruka (v HK se taky používá výraz LEI SHOU (tuším že v WCH se to kantonsky čte Lap Sau ale tenhle znak je starej a nepoužívá se běžně(našel jsem ho jenom v největší bichli čínskejch tradičních znaků), proto ho nemůžu přepsat

[Raptor]

推 tchui-tlačit
手šou=ruka
粘手 nianshou-lepící ruka (v HK se taky používá výraz LEI SHOU (tuším že v WCH se to kantonsky čte Lap Sau ale tenhle znak je starej a nepoužívá se běžně(našel jsem ho jenom v největší bichli čínskejch tradičních znaků), proto ho nemůžu přepsat

推 = tui = teui = push, expel; push forward = tlačit, vytlačovat, vylučovat, tlačit dopředu
手 = shou = sau = hand = ruka

粘 = nian = nim = viscous, mucous; glutinous = lepkavý, přilnavý
手 = shou = sau = hand = ruka

... to jen tak na doplnění

A když už jsme u toho, tak název Teui Sau je lehce zavádějící, protože popisuje jen jeden z více aspektů tohoto cvičení, takže by člověk snadno mohl získat dojem, že v Taiji do sebe lidi navzájem jenom tlačí ... Není tomu tak

[Yvan]

Zdárek a díky všem. Asi je dobré rozlišovat minimálně dva významy slova tuishou v taiji :
1. Původní užší význam slova, označující tlačení přes ruce.
2. Současný podstatně širší význam, kdy tuishou (podobně jako push hands, nebo pushing hands v angličtině) je označení prakticky libovolného cvičení s partnerem.

Plně souhlasím s Raptorem, že "tlačení" je jenom jeden z aspektů cvičení tuishou a myslím, že ne ten nejdůležitější.

jen me napadlo, nejde v tuishou o odtlaceni/odhozeni soupere? tui totiz opravdu znamena tlacit, odtlacit, zda se mi, ze to nepopisuje cviceni, ale cil cviceni, ovsem taiji, jen napad.

Tady si myslím, že vlastním cílem tuishou není odtlačení/odhození partnera , i když odtlačení/odhození partnera někdy může být jeho výsledkem..
Nejde o výsledek, ale o to, jak se ho dosahuje.
Myslím, že tuishou je stejné cvičení jako sólové cvičení taiji formy. Všechny principy jsou tam stejné jako ve formě, ale navíc tam mám partnera.
To mi umožňuje pracovat s věcmi, které nemám při cvičení formy. Jako cítění partnerovy síly, své reakce na ní, reakce partnera na mojí sílu.
Pro mne je tuishou hlavně výborná zpětná vazba a prostředek k opravení chyb.

Pokud si pamatuji Raptore, tak jsi psal, že tuishou se začalo používat v taiji ne tak nedávno. Mohl bys to nějak rozvést?

[Raptor]

... Pokud si pamatuji Raptore, tak jsi psal, že tuishou se začalo používat v taiji ne tak nedávno. Mohl bys to nějak rozvést?

Zdarec, rozvedu v neděli, až se vrátím zpátky do Brna ...

[Yvan]

Až budeš mít neděli, tak to rozveď.

Opravdu mě to zajímá, protože na informace o historii tuishou jsem zatím nikde nenarazil.

[Raptor]

Fajn, pátek je malá neděle, tak se pojďme mrknout na Teui Sau (Tui Shou). Budu mluvit jen o Yang Jia Taijiquan, protože to cvičím.

Ze všeho nejdříve bude asi nejlepší začít tím, co to Tui Shou vlastně je - Tui Shou je souhrnný název pro typ partnerských cvičení, sloužících k aplikaci a rozvoji principů Taijiquan. Jedná se o kratší či delší drily sestávající z různých kombinací technik Peng (odpružení), Lu (potažení), Ji (stlačení), An (odtlačení), Cai (škubnutí, stržení), Lie (rozdělení), Zhou (technika lokte), Kao (vražení do protivníka) a principů Ting (naslouchání), Dong (porozumnění), Sui (následování), Zhan (přilepení) a Nian (přilnutí). Tui Shou existuje hodně variant, nicméně se v zásadě se dá rozdělit na cvičení statické a za chůze a dále cvičení jednou rukou a oběma rukami.

Pokud jde o místo Tui Shou v systému Yang Jia Taijiquan, tak se začíná učit po zvládnutí dlouhé sestavy na základní úrovni a umožňuje procvičení dovedností a principů ze sestavy tak, aby se je student naučil aplikovat i proti partnerovi. Stejně jako všechno v systému Yang Jia Taijiquan, i Tui Shou má více úrovní, na každé úrovni se do Tui Shou přidá princip příslušející té které úrovni. Cvičení s partnerem má v systému stejně důležité místo, jako základy, zjemňující cviky, dlouhá sestava, rychlá sestava, sestavy ve dvojici, hei gong, sestavy se zbraní, doplňková cvičení, bojové aplikace a volný sparring.

Tak to byl exkurs do systematiky a teď přeskočím k historickému vývoji. V rodinném systému existovalo a stále existuje velké množství partnerských cvičení, které se zaměřují na rozvoj všech aspektů Taiji, tedy jak uvolněnosti, měkkosti, naslouchání, přilnutí, přilepení, následování a neutralizace, tak i síly, výbušnosti, dynamiky, rychlosti, načasování, přesnosti, atd, tedy všeho, co umožňovalo a umožňuje praktické využití Taiji v boji. Vzhledem k historickým záznamům lze pokládat za dostatečně prokázané, že se Yangům jejich trénink v praxi více než osvědčil ...

Yang Lu-chan a jeho způsob výuky vlastních synů je poměrně známý - oba začali se studiem přibližně v šesti letech, přičemž Yang Ban-hou chtěl spáchat sebevraždu a Yang Jian-hou se snažil utéct do kláštera, natolik byl jejich trénink brutální. Tahle rodinná tradice drsných tréninků zaměřený primárně na rozvoj principů a jejich aplikaci v boji pokračovala dál i ve dalších generacích rodiny a vyhla se až Yang Zhen-duovi a Yang Zhen-guovi, kteří měli bohužel tu smůlu, že se narodili deset a osm let před smrtí svého otce Yang Cheng-fua, takže neměli moc času na to, aby se od něj nebo kohokoli z rodiny učili.

V souvislosti s Yang Ban-houem a Yang Shao-houem se pravidelně uvádí, že byli výborní bojovníci, kteří však byli při výuce velmi striktní a neměli moc žáků, protože na tréninku docházelo často ke zraněním. Yang Jian-hou, mladší bratr Yang Ban-houa, byl sice ve svých metodách o něco jemnější, ale ani on neměl moc žáků a na své syny byl stejně tvrdý jako byl jeho otec na něj.

Takhle bych mohl pokračovat dál ještě docela dlouho, nicméně to podle mě stačí - z výše uvedeného je jasné, že pokud byl trénink natolik drsný, že docházelo často ke zraněním, mladí kluci se snažili utéct nebo se dokonce zabít, jen aby se vyhli takovému tréninku, a po absolvování tohoto tréninku pak patřili k elitě bojovníků (pokud vím, tak není žádný záznam o tom, že by kdy nějaký Yang prohrál souboj), tak to rozhodně nebylo zásluhou Tui Shou, jak je známe v jeho současné podobě

Tui Shou tak, jak se cvičí ve většině současných škol Taiji stylu Yang případně škol Taiji odvozených ze stylu Yang (tedy to cvičení, které spočívá v tlačení a odvádění tlaku), je zjednodušená a upravená verze původních rodinných partnerských cvičení na rozvoj principů, která byla zavedena do systému výuky nerodinných žáků v době, kdy začal Yang Cheng-fu učit na veřejnosti, tedy cca někdy po roce 1910. Důvodů pro zavedení zjednodušeného Tui Shou pro výuku veřejnosti bylo několik, přičemž nejdůležitější byly zřejmě následující důvody:

1. Yangové, stejně jako jiné rodinné klany s vlastním bojovým uměním (např. Xin Yi Quan rodiny Dai [neplést s Xing Yi Quanem]), se nehodlali dělit o způsob, jakým dosáhnout v rámci svého stylu maxima. Kompletní systém se vždy předával pouze v rámci rodiny, nerodinné žáky nikdy nenaučil žádný Yang celý systém.

2. S rostoucí popularizací se Taiji stávalo předmětem zájmu vrstvy učenců a obchodníků, do kterých nebylo lze mlátit tak jako v rodinném systému bez toho, že by o cvičení ztratili zájem a tím by rodině Yang vyschl pramen příjmů. S tím souvisela i nutnost zjednodušení tradičních rodinných cvičení, protože pro tyto lidi bylo Taiji pouze prostředek zábavy a relaxace a ne způsob obživy coby osobní strážci, ochranka, vojáci nebo učitelé bojových umění ...

3. Možná zde hraje roli i fakt, že po povstání boxerů na přelomu století si všichni uvědomili, že tradiční kung-fu proti střelným zbraním nic moc nezmůže, takže po tradičních stylech nebyla taková poptávka a bylo třeba je uzpůsobit a nabídnout něco, co přitáhne lidi ...

4. Yang Cheng-fu po roce 1910 cestoval po východní a jihovýchodní Číně podle toho, jak byl zván na různá místa. Většinou se zdržel na místě, kam byl pozván, pár měsíců, uspořádal několik seminářů a soukromých lekcí a pak cestoval dál. Vzhledem k tomu nebylo možno učit do hloubky cvičení, která jsou v systému až od určité úrovně pokročilosti prostě proto, že na to nebyl čas.

5. Po roce 1950 byly z Yang stylu vypuštěny téměř všechny dynamické prvky a Tui Shou bylo dále upraveno a zjednodušeno tak, aby vyhovovalo prezentaci Yang Taiji jako cvičení upevňující zdraví.

Když to shrnu, tak Tui Shou v podobě, v jaké se dnes leckde cvičí, vzniklo zjednodušením původního rodinného systému práce ve dvojici na začátku minulého století tak, že z něj zůstala ta část, se kterou se můžeme v Yang stylu Taiji běžně setkat. Je to moc příjemné cvičení, je to jistě užitečné cvičení, ale v systému je toho opravdu podstatně víc ...

[pavela]

Raptore, napsal jsi to sice hezky, ale přesto ti budu v pár věcech oponovat. 1.ty principy které jsi popsal platí samozřejmě pro všechny styly taiji, nejen pro Yang
2. Yang Zhenduo i Yang Zhenji jsou doufám právoplatní členové rodiny, tudíž samozřejmě studovali stejně drasticky, jako ostatní Yangovci, to že cvičili s fotříkem jen pár let na to nic nemění(přál bych tio se s nimi setkat, viděl by si,že jsou to slušní tvrďáci, jejich styl je omnoho jednodušší v pohybech než tzv.moderní styly yangu ale zato striktně zaměřené na kungfu a každá maličkost je určena ku praní. 3.Dai styl Xingzi, někdy taky nazývaný Xinyi je ten styl který se učím já a je od Dai Longbanga, předaný Li Luo Nengovi atd... Tedy je to to Xingzi, které se dnes většinou cvičí, nikoliv XIN Yi které má původ od Ma Xueli a cvičí se povětšinou v Henanu. Jinak principielně je to totéž. K tomu bych chtěl VELMI oponovat, že totiž RODINA ještě neznamená, že je všecko NEJ NEJ, mistři měli mnohdy mnoho žáků LEP©ÍCH než vlastní syny(dcery) a učili je jako vlastní. (krásný příklad dnes populárního Huo Yuan jia) Stejně tak dnes spousta mistrů vychovává dobré žáky, zatímco synové na cvičení kašlou... A to i v historii, samozřejmě, Han Muxia třeba nebyl v žádném poměru k Li Luonengovi a přesto to byl jeden z nejlepších žáků,později mistrů. takže tvoje tvrzení že: Kompletní systém se vždy předával pouze v rámci rodiny, nerodinné žáky nikdy nenaučil žádný Yang celý systém. je samozřejmě nesmysl, třeba Shao houúv styl dnes umí většinou lidé kteří nepatří k rodině Yang... Tato tradice rodinného stylu byla porušena právě Chen Changxingem, který to naučil Yang Luchana 3.Xin Jia(83), jehož variantou je dnes populární moderní 88 forem Yang, nevzniklo "zjednodušením" staré sestavy, ale spíše zesložitěním. Yang Chenfu tam se svými kámoši přidal různé "za" formy navíc a změnil také trochu principy jednotlivých forem, Yang Chenfua pravděpodobně ovlivnily vlivy Wudangu, který přinesl Li Jinglin, Li Yubin a další jeho kámoši. Forma není horší, je prostě trochu jiná.
4.Zrovna tak principy Tuishou nedoznaly nijaké změny, stáleje to Peng li ji an atd... to právě zůstalo zachováno. 5.Je to moc příjemné cvičení, je to jistě užitečné cvičení, ale v systému je toho opravdu podstatně víc ... No teda, já jsem studoval jak nové tak staré(rodinné) a musím říct, že je to STEJNÉ NEPŘíJEMNÉ, takže o nějkém příjemném cvičení nemůže být ani řeči takže abych to shrnul, je jedno jestli je to rodina, nerodina, staré, nové moderní nebo jaké, důležité ja KDO a PROČ to cvičí. když to někdo bude cvičit, jako babky u nás v parku, jako tanečky pro zdraví, proč ne,samozřejmě si an tom najdou to, co se jim hodí.A taky tady máme paní Ćou, která to napopak cvičí se všemi aspekty, jak bojovými, tak vnitřními. Záleží vždy na dotyčném individuu.V Taiji, ať už je to Yang nebo jiní styly si každý může najít to, co sám chce, v tom je ten styl geniální

[pm]

K tomu bych chtěl VELMI oponovat, že totiž RODINA ještě neznamená, že je všecko NEJ NEJ, mistři měli mnohdy mnoho žáků LEP©ÍCH než vlastní syny(dcery) a učili je jako vlastní.
...

Stejně tak dnes spousta mistrů vychovává dobré žáky, zatímco synové na cvičení kašlou

...

tvoje tvrzení že: Kompletní systém se vždy předával pouze v rámci rodiny, nerodinné žáky nikdy nenaučil žádný Yang celý systém. je samozřejmě nesmysl

...

je jedno jestli je to rodina, nerodina, staré, nové moderní nebo jaké, důležité ja KDO a PROČ to cvičí

Pavelo, zasnu, jak v par vetach dokazes vystihnout vse podstatne, vyborne, pod tohle vsechno se s chuti podepisu.

[Yvan]

Pavelo téměř se vším souhlasím.
Dosažení mistrovství v taiji i tuishou není výsadou žádného člověka, rodiny, školy, systému ani stylu. Na tom, že taiji není "rodinnou trafikou", mají velkou zásluhu Yang Lu-chan i Yang Cheng-Fu. Chce to mít "jen" dobrého učitele a většinou několik desítek let tvrdě cvičit.

Nemyslím si ale, že tuishou musí nutně být nepříjemným cvičením. Tedy nepříjemnějším, než jiné cvičení v taiji, jako například stání v pozicích. Je nepříjemným, když v něm nevím, s čím pracuji, anebo když mám špatného partnera. Jinak je to asi nejrychlejší způsob, jak uvidět vlastní chyby i když toto poznání pravdy nebývá příjemné. Ale když se dostanu za to a mám dobrého partnera, tak je to velmi efektivní cvičení, prakticky nenahraditelné. A časem i celkem příjemné, alespoň tak to teď vidím.

[pavela]

PM, nechval mě tak, rdím se... Mimochodem někdy v květnu budu na pár dní oxidovat někde poblíž Evropy, tak doufám hodíme pivko, nebo alespoň čaj
Yvan: No pokud je partnerkou na Tuishou nějaká pěkná kočička, tak to asi příjemný bude Jinak je to ovšem dosti hnusná dřina a záhul hlavně na nohy, zejména když to člověk cvičí s nějakým sršatým železným dědkem, jako je třeba Yang Zhenduo...

[PC]

Pavela: souhlas do puntiku se vsim
Yvan: Ja teda nevim, jak dlouho cvicis, ale byt si myslim, ze trenuju celkem tvrde, tak me behem a po tui shou boli nohy jako cert, takze drina... prijemne to zatim neni, asi este nemam tolik odcviceno

[jox]

Hehe, esi nebude jedinej rozdíl ve stupni masochismu ...?

[Yvan]

to PC:
Taiji cvičím od ledna 1990, tedy něco málo přes 16 let. Ne moc dlouho, ale taky myslím, že ani ne úplně krátce.

to Pavela & PC:
Samo, že to je náročné na nohy. Ale pokud se mám i při tuishou soustřeďovat hlavně na realizaci taiji principů a cítění partnera, tak bolest nohou nesmí být můj hlavní pocit. Proto tuishou zásadně necvičím v těch fotogenických, proklatě nízkých, pozících. Každých pár minut střídám nohy a snažím se je také maximálně uvolňovat při cvičení i mimo v průběhu dne. Hodně důležité je také s jakýma lidma cvičím. Moje poslední zkušenost je dobrá, bez nějaké bolesti nohou. Byl jsem několik týdnů u svého učitele a cvičili jsme přes týden 4 a půl hodiny tuishou denně (kromě dalších cvičení). Ráno jsme začínali hodinkou volného tuishou, pak jiné cvičení a po něm hodinka a půl cvičení forem tuishou. A odpoledne dvě hodiny forem tuishou. Na cvičení bývalo kolem dvanácti lidí a celkově se jich tam vystřídalo více než dvacet. Střídání partnerů bylo tak po pěti minutách. S každým z nich to bylo jiné, ale ve velké většině případů hodně smysluplné až příjemné. Záleží, jak si to učitel nastaví.Ten náš s náma stále cvičil, opravoval nás a tak tam nebylo moc prostoru na nějaké rvaní se, ani kecání. Bylo jasné, s čím máme pracovat a tak jsme makali.