Efektivita vnitřních stylů v praxi?!

[hrom]

Asi vím, co chceš říci.

První, co mě napadlo, bylo mozek - nervový vzruch - sval, tak nad čím bádat. Tahleta "vědecká" informace ale nemá moc praktický význam, je to spíš redukce problému.

Nevím přesně, co to ten záměr je. Když se zvedám z křesla, jak říkal Miro, jsem si vědom určitého chtění se zvednout, impulsu, který spustí celý pohyb. Je to stejný impuls, který mě přinutí na něco myslet, usměrňuje myšlenky - není to tedy myšlenka.
Na druhou stranu se zdá, že myšlenky a pocity dokážou tímhle záměrem manipulovat a využívat ho.
Snad zůstanu ještě nohama na zemi, když řeknu, že záměr má něco společného s koncentrací, usměrněním toku myšlenek, pocitů, pohybů za nějakým účelem.

Teď, když to po sobě čtu, tak se mi to nezdá vůbec přesné, ale třeba z toho něco vzejde. Let it be.

[Mantis]

Tak nějak to vidím i já.
Doplním pouze svůj názor na záměr.
Myslím, že usměrní energii, ale hlavně na počátku toho konání či určitých dílčích částí konání. Jako by řídil "teď sem a potom támhle atd." Ale vůle dodává energii po celý čas mé činnosti. Mnohdy je totiž záměr, ale nedokončené dílo.

Tu a tam se pokouším tvořit soukromá "umělecká dílka" a díky tomu mám tuto zkušenost: když mám jeden záměr a držím jej, dílo se daří k obrazu původního záměru. Pokud však použiji mysl pro úpravu záměru, vyjde z toho zpravidla něco trošku jiného a ne vždy mi to sedí.

Jsem rád, že se na to mnozí dívají podobně, alespoň vím, že ten šílenec nejsem sám

[Miro]

Nie, nie, guys, ste uplne mimo - pouzivate rozum a spekulujete namiesto toho, aby ste to urobili a vsimali sa, co sa vo vas deje. Takze este raz:

Urob si maly pokus: sadni si do pohodlneho kresla a uvolni sa. A potom sa pomalicky snaz postavit. Co musis urobit este predtym, nez sa z tej stolicky ci kresla aktualne zdvihnes?

Kto na to pride, ma u mna panaka.

Hrom napisal:
na to, abych zvedl ruku, můžu "myslet" třeba celý den a nestane se to. Přesto vím, jak jí zvednout okamžitě. To je ten záměr nebo řekněme "vůle". Nemusím myslet na to, co chci udělat. Spíš to má něco společného s pocitem. Musim to chtít. Myšlenka může předcházet nebo doprovázet.

Otazka je, ako zvednes tu ruku? Co musis urobit? Co musis urobit, aby sa ruka zdvihla? Nema to nic spolocne s pocitom. Ma to nieco spolocne s chcenim, ale k tomu chceniu musis nieco pridat, urobit nieco konkretne. Co?

Mantis wrote:
Zvednout ruku bych spíše nazval "záměrem", pod "vůlí" cítím něco malinko jiného, ale to je fakt asi o osobním náhledu.

To je hra so slovickami, logika, rozum. Je to chyba. Chcem od Teba uplne prakticku vec. Co konkretne musis urobit prv, nez zdvihnes ruku? Skus zdvihnut ruku a vsimaj si, co sa deje, vsimaj si velmi pozorne.
(Pripadne mam na Teba este inu otazku: Co konkretne sa robi v tom druhom sposobe? Preco je lepsi? Ako to konkretne robit? Ak prides na spravnu odpoved v hadanke "ako vstat z kresla", budes rozumiet aj tomu, o co ide v onom druhom sposobe - pretoze obe pouzivaju rovnaky princip. Aky?)

Je to velmi jednoduche, obaja to mate pred ocami, obaja tusite, ze tam nieco musi byt, ale pre tu prilisnu jednoduchost to nevidite. Najdete to?

Najde niekto iny riesenie?

P.S.: Len aby bolo jasne, o com sa bavime. Bavime sa o intention. Intention je konkretne to, co musis urobit, aby si mohol vstat z kresla. Ak niekto nevie, co to potrebne k vstaniu z kresla konkretne je, potom nevie, co je intention. Kedze intention je alfa a omega bojovych umeni, predpokladam, ze spravne odpovede by sa mali len tak sypat...

Miro

[Mantis]

Tedy Miro, nevím, jestli to neovlovňuji nějakým myšlením, ale když se uvolním a chci vstát - jakmile už chci (to se dost těžko popisuje) cítím příliv energie, hned na to mi v hlavě proběhne ten pohyb a ještě než skončí promítnutí, tělo už pracuje.
Ať je to tak či jinak, je to celkem zajímavý pokus, protože člověk málo kdy "pitvá" tímto způsobem svou činnost, což je, jak sleduji, škoda.

[Miro]

Nie. Skus znovu.

Miro

[sun]

od konce: zvedám se z křesla
předtím se ale nejprve předkloním.
Takže přesunu těžiště v mysli dopředu.
Abych to udělal musím mít důvod, proč vstát. Takže vůbec nejdřív si uvědomím, že vstat chci. Proč?
"Miro řekl, že mám vstát, tak vstávám." A vše následuje.

[MaJ]

chapu to tak, ze Yi je neco co jiz existuje, ale pohyb jako takovy teprve prijde. Tedy, kdyz chci napriklad zvednout ruku tak mym zamerem je jiz zvednuta ruka ... drive nez se ten pohyb fyzicky provede. Provadeni pohybu jako takoveho je pak veci treninku ....jak rekl Sun, zmena teziste, pocatek pohybu v dantien, tok energie....


Martin

[Anonymní]

Miro: to je jednoduche - sednu do kresla, relaxuju, pak si uvedomim, ze mam zase hlad, prestanu relaxovat, zvednu se a drancuju lednici.

[Anonymní]

Jeste sem to tu nevidel, tak treba...myslim "nahoru", cele telo tahne "nahoru", a pak vstanu?

[Anonymní]

mantis napisal peknu vec:
Je ale pravda, že nemusím myslet, abych zvedl ruku.

neviem, myslim si, ze vzdy musis mysliet aby si zdvihol ruku, s vynimkou toho ked ta doktor klepne kladivkom do lakta a ruka ti sama vystreli

ina vec je, ze niekedy si je clovek toho "myslenia/fungovania mozgu" vedomy a niekedy nie.
Mohlo by byt intention vo vyzname toho vedomeho fungovania, ked davas za nejakym ucelom telu povel-zdvihni ruku a ono samo si uz napne/uvolni svaly, ktore k tomu potrebuje, tak ako sa to (uz davno v detstve) naucilo?
Lilian

[hrom]

Na nic, co by bylo mezi sezením a vstáváním, jsem nepřišel. Jedině snad musím přestat dělat sezení, přestat mít položenou ruku.

[sun]

Myslím si, že právě mezi tím sezením a vstáváním, je to rozhodnutí vstát. To tam vždycky je.Není to myšlení jestli vstanu nebo nebo ne, není to rozhodování, ale rozhodnutí, jako by příkaz nebo jasná představa.Pokud jsem nerozhodný, tak pořád sedím.Abych vstal potřebuji silné 100% rozhodnutí, že vstanu.A pak vstanu.

[Angus]

Síla myšlenky.

[Angus]

Miro: to je jednoduche - sednu do kresla, relaxuju, pak si uvedomim, ze mam zase hlad, prestanu relaxovat, zvednu se a drancuju lednici.

Už jsem měl strach, že v tom jedu sám.
Angus

[Anonymní]

sedim podivam se na nejaky misto trebe na zemi a k tomu se jakoby ocima pritahnu

[Miro]

Paja, mas u mna poldeci. Blahozelam.

Naozaj sa musi clovek najprv niekam pozriet, to jest, musi zafixovat svoj zrak niekde v priestore. A aj ked ma tie oci zavrete, aj vtedy sa oci musia zafixovat. A plati to i pre najmensie pohyby ako pohnutie rukou ci pohnutie prstom na ruke (i ked u malych pohybov to zafixovanie moze byt malo zretelne).
Od toho je to nazyvane "zamer", ze zameriam svoju pozornost niekam. Je to teda linia a je to proces prenosu pozornosti (prinajmensom pozornosti) z mojho miesta do miesta zameraneho.
Len pre ilustraciu, pozrite si fotky stolnych tenistov:
http://www.sme.sk/clanok.asp?cl=1733140
Niektori z nich maju zamer velmi vyrazny (hoci to nie je zamer bojovych umelcov, ale stale je to vyrazny zamer), napriklad ten beloch v pravom dolnom rohu - u toho mozte vidiet, ze ho zamer az taha za loptickou.

Miro

[Miro]

Takze sa mozme vratit spat k tomu, co pisal Max:

Takze jen jedna takova doplnujici otazka...Pokud jsem to tedy pochopil spravne (coz jsem urcite pochopil! ) tak "Yi" je nebo vlastne by melo byt neco cemu se v Buddhismu rika "bdele soustredeni", ze?

Ide o daleko viac, nez o bdele sustredenie (aj v buddhizme, aj v bojovych umeniach). Ako napisal Paja, je to pritahovanie ci vchadzanie, ci este presnejsie, zbytnenie (vchadzanie do bytia). Nazyvame to vsak bdele sustredenie, pretoze to nejak nazyvat musime a nejak nie velmi komplikovane. Bdele sustredenie to napokon vystihuje pomerne presne, i ked ovsemze treba rozumiet, co sa za tym skryva.

Zdravi
Miro

[Miro]

A to uz je uplne mimo, ale pre toto sa mi zda, ze Castaneda musel nieco praktikovat. Odbornikom je celkom jasne a naprosto zrejme, ze tie svoje knihy si vycucal z prsta (povykradal snad vsetky nabozenske a spiritualne systemy a pouzil ich principy v svojich knihach), ale napriek tomu cosi musel praktikovat, i ked co to bolo, to sa zrejme uz nikdy nedozvieme. Ale v jeho knihach je spusta takych malickosti, ktore potvrdzuju, ze bol praktik. Napriklad v jednej z jeho knih sa kolega dona Juana (tusim sa volal don Genaro?, nie som si isty menom, ale je to ten, co vyvolaval des a hrozu v Castanedovi) pohyboval skrz vodopad sposobom, ze vylucoval akesi akoby pavucie vlakna, zafixoval ich na patricne miesta a potom sa po nich premiestnil telesne. Celkom povabny popis prace so zamerom. Ako stvoreny na popis zameru bojovych umeni.

Miro

[Mantis]

Tak takhle to tedy je.
Máš pravdu Miro, každý to známe a děláme denně, proto si to přestáváme uvědomovat. Blbé je, že učíš jiné s tím pracovat a pak, když to sám potřebuješ definovat, tak nic.
Vždycky je se co učit

Ale napadá mě jeden poťouchlý dotaz. Znamená to, že člověk od narození slepý nemůže použít záměr - onu vizi?
Nevím, ale nedokžu si představit onen zrak nevidoucího. Jak funguje, když neví, jak vapadá na pohled onen pohyb - cíl.

[marvin]

ha miro - ja mam jeden z praxe davnejsie som si vsimol, ze ked dam uder z prednej tak je sice rychli, ale nie vzdy trafi ciel sparing ho bud vyblokuje alebo sa uhne ... zaujimave, ale je ze ked sa sustredim na sekundu na miesto kde chcem trafit a zafixujem tam pohlad nasledne sa mi v hlave zrodi pocit/myslienka, ze sem presne teraz dopadne moja ruka tak na 99% trafim proste sparing nestihne zareagovat - toto fakt funguje ... takze pravdepodobne ked sa pohladom "pritiahnem" na miesto kde chcem udret dosiahnem ovela vacsiu rychlost a presnost ...