
Mne se osvedcilo drzet se terminologie, se kterou se muzeme setkat v joze, konkretne jejich osm stupnu. Pak je vice mene snadno rozlisit, kam dane cviceni patri.
jama, nijama jsou prvni dva stupne, zahrnuji pravidla chovani (tedy nic k meditaci)
asany - cviceni poloh, pozic je treti stupen
pranajama - ovladani dechu je ctvrty stupen
pratjahara - cviceni smerujici k ovladnuti smyslu a jejich obraceni dovnitr sebe sama
dharana - cviceni mysli ve schopnosti koncentrace
dhjana - cviceni mysli ve schopnosti meditovat
samadhi - osviceni
K tem poslednim trem prvkum - cviceni dharany, tedy koncentrace, je mozne charakterizovat jako prerusovanou koncentraci. Cvicime mysl k soustredeni na cil. Jakmile dojdeme ke schopnosti nasi mysli udrzet nepretrzite nase vedomi podle naseho zameru, pak dojde ke stavu dhjana - meditace. No a od meditace mame krucek ke stavu samadhi

Posledni tri stupne patri do tzv samjamy, a v ceskych luzich a hajich je lide obvykle chapou pod vseobecnym pojmem meditace. No, a aby v tom byl jeste trochu vetsi hokej, tak jsou nekdy cviceni tretiho az osmeho stupne jogy oznacovana jako meditacni cviceni, zkracene meditace. A pak se v tom nekdo vyznejte - podle nekoho je meditace dhjana, podle jineho cviceni asan, pro nekoho samjama...
V kazdem pripade - naprosty souhlas s luenem, pozice jsou jen pomucka, takova berlicka pro zacatek. Dulezita je mysl.