Zdravím Hroma a Miru
Záměrně píši SVÉ, protože je to čistě osobní pohled na to vše, tzn., že to vůbec nemusí být pravda
S tím chozením po ulici a taiji.
Mám na to tento názor. V podstatě samotnou existencí žijeme taiji (ve smyslu proměn yin a yangu)., tedy i chůze je jeho/jejich projevem.
Pokud ale máme v taiji za cíl určitý stav těla a mysli, který by pak mohl být taijiquan, pak se vyskytuje otázka, "Proč by to nemohlo jít s "obyčejnou" chůzí?". Tzn. můžu ze své chůze udělat taiji. Podobně, jako, podle mého, se někde v nekonečnu setkají všechny styly, protože ač různé styly, žijeme tady na Zemi, podle stejných zákonů, principiálně a fyziologicky (přirozeně) se stejnými těly. Otázkou je, ¨kdo k tomu nekonečnu přijde dříve
Každá hora se dá zdolat z různých stranu, ale mnohdy různými prostředky.
Možná, kdyby sem někdo importoval nějaké BU "od jinud", mohlo by být jiné. I tady se však vyskytuje fráze "Co je nahoře, je i dole".???
A k té chůzi. Běžný člověk tak nejde taiji, protože taijiquan, pokud jsem to dobře pochopil, je o stavu celku, ne jen o nohou či přenášení váhy.
Pokusím se dle svého odpovědět na Mirovy otázky.
Taijiquan chápu jako soulad těla, mysli i duše s tím, co tady je - se vším. Snaha o maximální přiblížení (až spylnutí) a využití všech principů i hmotných součástí tohoto světa.
Ta rozdílnost dle mého, je třeba v tom, že zatímco se taijiquan chce přiblížit tomu co jsem napsal výše, pak jiné styly si vybraly snahu o přiblížení něčemu méně obecnému. Např. styl tygra se snaží přiblížit jeho síle a mrštnosti, karate nějaké tvrdosti /omlouvám se za možný chybný postoj - karate moc nerozumím, píši podle svých zkušenstí ze setkání s karatisty/ atd. Zkrátka, tyto styly se snaží přiblížit něčemu, co jejich tvůrce považoval za dobré a výhodnější než něco jiného. Samozřejě, že i zde byly dodány určité filosofické aspekty, chrakteristické pro místo vzniku. Na druhou stranu, jsou i styly, které bychom mohly nazvat vědecké SCARS,SEB, jeden systém WT/WCH to o sobě také tvrdí (resp. jeho představitel) atd. Myslím, že to je snaha o maximální násldedování proncipů těla, ale i tělo je součástí něčeho vyššího....
Ta odlišnost od života je právě ten soulad se vším. Běžně totiž žijeme hlavně nesouladem. To je bohužel hlavně mentálním postojem. Tělo totiž ví, co a jak, ale kdo mu už dnes naslouchá, pokud nás něco nebolí, nebo nejde-li o základní projevy a potřeby žití - jídlo, sexuální pud apod.
Mé zkušenosti s taiji jsou celkem malé, nicméně - pokud sleduji stav mysli po dobrém tréninku vnějších stylů, pak je mi fajn, pokud jsem měl dobrý taiji trénink, je mi fajn, jsem vyrovnanější a plný energie.
Co se týče uplatnění principů, otočených dlaní atd.
Myslím, že je to mentálním postojem. Kdysi mi jeden z jogínů poradil, když praktikuji energetickou harmonizaci, abych ji nedělal, abych jí BYL.
Až tehdy jsem si uvědomil ten rozdíl ve vnímání toho a taky všeho jiného kolem.
Možná by to byla i odpověď na tuto otázku. Zkrátka, když chci použít jinovou dlaň, nemůžu ji jen otočit a tím je to vyřízeno, spíše budu následovat princip yin nebo yangu a "vnořím" se do něj.
Tím se ze mě stane onen princip, problém je, jak dobře tomu skutečně rozumím a jak dobře se dokážu "vnořit".
I pro mě je to spíše otázkou filosofie a rozhodně si nedělám patent na rozum.
Podle mě máme totiž vše v sobě, jen to najít a umět použít.
Mějte se všichni fajně.
Mantis