Samozřejmě má definice vnitřních BU byla nepřesná a neúplná, zejména pokud jde rychlost. Děkuji všem za doplnění a upřesnění.
Taky se raději ve svých názorech omezím na taiji.
Člověk něco plácne a pak se to s ním nese. Někdy krátce, někdy léta.
Tuto sobotu jsem byl v hospodě s kamarádkou, kterou vídám vždy tak po více letech.
A ona na mne vytasila s tvrzením, o kterém mi bylo jasné, že to je blbost. To jsem jí taky řekl.
Kamarádka mi však tvrdila, to je můj vlastní názor, který jsem někdy před dvaceti lety vehementně prosazoval a obhajoval.
Nemusím snad ani říkat, že jsem si vůbec nepamatoval zmiňovanou návštěvu a již vůbec ne to, co jsem tehdy plácal.
A pak, že nejlepší paměť mají sloni.
ad RYCHLOST)
Rychlost není něco, na co bych se zaměřoval ve svém taiji. Prostě mám teď jiné priority jako například vnitřně správné pozice, uvolnění, cítění, práce s myslí, vedení pohybu od chodidel a ze středu, rozlišení plnosti a prázdnoty a to co se anglicky jmenuje sinking (a nebudu to raději překládat).
Myslím si, že tak jak existuje vnější a vnitřní síla, existuje něco jako vnější a vnitřní rychlost.
Beru to jako něco, co je spíše výsledkem realizace principů taiji, než něco o co se má člověk od začátku snažit.
Pokud jsou spojené všechny části mého těla a mysl s tělem, tak malá změna uvnitř, ve středu, může znamenat velkou a rychlou změnu na okraji.
Taky například v taiji platí, že při cvičení ve dvojici, rychlost mého pohybu se odvíjí od rychlosti pohybu partnera.
Na první pohled to vypadá, že při sparingu nebo při boji jsou fyzická síla a fyzická rychlost výhodou.
Ten, kdo je nemá, se musí na vyrovnání s nimi spoléhat na jiné, vnitřní kvality, dosažitelných většinou až po dlouhém cvičení.
Nevýhodou fyzické síly a rychlosti je v tom, že mají svůj limit, za který se prakticky nedá jít. U těch vnitřních věcí je to myslím jinak.
V souvislosti s tím si vzpomínám na výrok jednoho mistra taiji : "Pokud se budeš spoléhat na fyzickou sílu a rychlost, nikdy se nedostaneš za určitou úroveň".
ad ÚDER, KOP)
JRup píše:Víte já stále nevím. Taijiquan je pro mě „jen“ jeden další ze stylů ABU. Jiná metodika nácviku, jiné sestavy, jiní mistři. Úder bude vždy úder, kop bude vždy kop, i když se svojí stylovou specifikou.
Ten rozdíl je uvnitř. Jde o to, na co se soustřeďuji a co se děje uvnitř.
Například u kopu. Můžu se soustřeďovat na to, aby při kopu byla noha nad úrovní pasu a zůstala tam cca 2 vteřiny. Anebo se můžu soustředit na něco jiného, například na realizaci principů taiji. Navenek v obou případech je to kop, ale vnitřní rozdíl může být propastný. Rozdíl je uvnitř. Pro mne ten rozdíl může být větší, než například rozdíl mezi judem a boxem.
ad ROZDÍL MEZI VNITŘNÍM a VNĚJ©Í SYSTÉMEM)
Peter Ralston ve své knize "CHENG HSIN - The Principles of Effortless Power" cituje výrok mistra bojových umění z před několik století : "
Vnější systém je něco, co se můžeš naučit pouhým pozorováním, tím, že někoho sleduješ. Budu se pohybovat a můžu ti ukázat vnější systém. U vnitřního systému to nejde."