JRup píše:Janoj píše:fakt píše:Jak dlouho se dokážeš soustředit?
Uff! - poslední odpověď.
Celých těch 8-10 minut, kterých zatím v tom umím stát (ten postoj není moc široky a také není příliš nízký - není to, podle mě, ani jeho pravým posláním)

. Pořád je v něm co kontrolovat a uvědomovat si

Zdar Janoji,
jak ten postoj používáš? V čem Tě posunul, co jsi vycvičil? Jde mi o aplikaci do tvého stylu.
JRup
Snažím se cvičit taiji (styl Jang – pro naši diskusi v této chvíli nepodstatné).
První použití, které mě napadne je úvodní (a také závěrečná ) pozice sestavy taiji – postoj wuťi(postoj prázdnosty). V něm prvně se snažím „zúročit“ to, co mě učí stání v tom našem zmiňovaném postoji mabu. Není vůbec pro mě podstatné, že v dané chvíli stojím s nohama u sebe a nemám je pokrčené v kolenou.
Jedním z největších přínosů pro mě je to,když si člověk uvědomí, že stáním v postoji mabu trénuje sice také svaly a šlachy na nohou z hlediska síly a vytrvalosti, ale hlavně trénuji principy, které pak použiji do jakéhokoliv formy v sestavě (ať stojím malou chvilku v klidu v postoji wu-ťi na začátku a konci sestavy, nebo jsem ve stavu taiji, kdy se pohybuji).
Proto je podle mě tak důležité začínat nejdříve se stáním v postojích a pak se teprve učit formu. Já a řada ostatních lidí to třeba ví, ale přesto se po hlavě vrhají do cvičení formy(i když pomalého), aniž začínají s těmi principy, které nás učí lépe statické postoje (prostě řečeno - naší mysli v nich dáváme více šanci pracovat „uvnitř“ těla). Tak se snažím to teď napravovat. Nikdy není pozdě:wink:
Jinak,když mluvím o principech, tak mám na mysli např. uvolnění a vyprázdnění mysli, aby byla schopna v postoji i v pohybu dobře pracovat a soustředit se (proto postoj prázdnoty).
Dále je to učení se uvolňování a „vyprazdňování“ fyzického těla od nepotřebného napětí, ale jen tak, abych dokázal udržet (bez zhroucení) danou strukturu těla.
Dále klesání těla (myšleno uvnitř – ne že bych stále víc a víc pokrčoval kolena) a z něho vyplývající tzv. zakořeňování a pěstování stability a rovnováhy.
Pro to, v čem tě to posune, je ,podle mě, nejdříve třeba pochopit spojitost mezi zdánlivě svébytnou a samostatnou pozicí jezdce na koni a jednotlivými formami a také celou sestavou.
Pak máš hned odpověď – posune tě to ve cvičení vlastní formy(sestavy) stejně tak jako jednotlivých forem sestavy.
Vždyť správný princip, který mě to mabu dá šanci poznat, funguje stále stejně – ve statickém postoji, když cvičíme jen třeba jednu formu ze sestavy a nebo celou sestavu. Odborníci by to asi nazvali holistický (celostní) efekt.
Také mě to naučilo pochopit např. co tady tvrdí Pavela, že sestava je jen zápis forem (kniha), aby se na ně nazapomnělo (snad mi Pavela odpustí, pokud jsem to nepochopil v následujícím správně).
Sestava není modla, která mě opravňuje si myslit, že právě jen sestava, kterou já cvičím je ta nej, nej…, že např.styl taiji (nebo druh čchi-kungu), který praktikuji je ten jediný správný.
Ale pochopení principů a jejich aplikace (nejlépe nejen v době, ve které jsem se rozhodl, že budu cvičit, ale co nejvíce do života) je, podle mého pochopení, to nejdůležitější.
A k tomu slouží i ten náš diskutovaný postoj mabu. Byla by velká škoda se před tím „zavírat“. Ani mabu není pro mě všespasitelná modla a úlet, ale jen jeden z nástrojů k poznávání a pochopení principů.
Takže stejně tak si mohu zvolit třeba i jiný postoj, vždyť přece Zhan Zhuang (stání v pozicích nebo stát jako strom – zase i tento název vyjadřuje princip) není jen mabu, i když se přiznám, že mabu s tou svojí vyváženosti kolem centra (i váha je na obou nohách stejná) může mít určitou výhodu.