defendu píše:...Moc nevěřím těm,kteří tvrdí,že se dostali do fáze - mě už nic nerozhází,už jsem zažil všechno,nebo jsem všechno vymeditoval.Pokud někdo takový je,tak je zralý pro psychiatra,protože už neni ničím jiným než sociopatem s naprosto umrtveným lidským vnímáním...
Ale jo, pár takových lidí se najde a nemusí bejt vždy sociopati. Na nějaký "vymeditování" taky nevěřím, ale pokud je člověk v základu pořádnej flegmatik, může se v takovým stavu v určitým životním období nacházet. Já byl svýho času (v mládí) tak příšernej flegmatik, že jsem svým klidem za každý situace dokonce už i rozčiloval některý lidi v mým okolí...
Neznal jsem trému a i v konfliktních situacích jsem jen lhostejně vyhodnocoval situaci a i když došlo k bitce, tak jsem žádnou první ani třetí fázi neprožíval. Ale jsem přesvědčen, že to není standardní jev. Ovšem jak stárnu, tak asi měknu, či co... 
Ale spíš je to tím, že jak je člověk zkušenější a lépe si uvědomuje (i podvědomě) hrozící rizika, tak vnímá vše jinak, než mladý naivní hovádko... Každopádně teď už prožívám fáze všechny. V tý první se mi zrychlí dech + tep a tělo je hrozně napružený. Když k fázi dvě nedojde (drtivá většina případů), nebo jí zakončím okamžitě (prakticky zbytek případů ), prožívám i třetí fázi... Klepou se mi ruce, rychle chodím sem tam, chce se mi křičet nebo alespoň vrčet, něco zničit... Tělo je připravený na boj, mlátit, kopat, trhat, škrtit - a ono už není co, protože k tomu vůbec nedošlo, nebo to hned skončilo... 
Ohledně toho vynechání druhý fáze - jeden známej, co na mě při jedný konfliktní situaci viděl zepředu ze vzdálenosti cca tří metrů, mi říkal, že jsem v tu chvíli vypadal tak hrozivě, že ze mě regulérně dostal fyzickej strach, ačkoliv se ho ta situace vlastně vůbec netýkala... Jo a mimochodem - když mě teď čeká něco dost důležitýho, tak už mám i trému a není to kurňa nic příjemnýho... Ale jak jí zase opětovně vytěsnit, na to jsem zatím nepřišel... defendu píše:...Mimochodem...je hodně zvláštní,že tyhle stavy mívám jen při vlastním napadení,když vletím do rvačky někoho jiného a může to být klidně mnohem větší mazec,než když to někdo zkusí na mě,tak jsem dost často klidný jak dalajláma
Další poznatek - jsem-li napaden používám dost často údery pěstí...jsem-li ve rvačce jedu automaticky dlaně....zvláštní...
To bude asi kvůli tomu, že při vlastním napadení většinou nemáš dost času "analyzovat" nebezpečnost protivníka, prostě nevíš, jak dobrej je a s čím vším se vytasí... Takže nastupuje podvědomý strach z neznáma a ty opět podvědomě vytáhneš z arzenálu to nejdestruktivnější - pěsti. Ono se často ukáže, že to byl nějakej loser na jednu facku, ale kdo to mohl předem vědět, že?
Když vlítneš na plac někoho srovnat, seš v úplně jiný situaci... Agrese není směřována proti tobě (zatím 
), ty si už po cestě protivníka / protivníky podvědomě "scanuješ", jak na tom po "bojové" stránce je a pak ho prostě "vyřešíš" a dokonce si i uvědomíš, že ti stačí dlaňovky, aby sis o něj zbytečně nerozbil pěsti... 
. Videl jsem jeho par videi a nejak mi ten plesatej pupkac neprirostl k srdci, ale tusim, ze po precteni jeho knizky se na ty videa budu muset znovu juknout a tentokrat poradneji 
nehovor ze si o nom este nepocul 
Tony Blauer a Geoff Thompson su svata dvojka 
..velke sklamanie pre mna,naproti tomu napr. Lee Morrison ukazoval velmi slusny poulicny klinc v jednej z jeho instruktazi 
